Odpuštění jako osvobození

Mám v posledních týdnech zvláštní pocity. Částečně jako by se mi připomínaly chyby, které jsem udělala - zvlášť coby hodně mladá a hloupá holka. Ale nejsou to jen výčitky. Střídají se s nimi - vždy alespoň jednou týdně - vlny úlevy a štěstí. Je to jako by mi někdo šeptal: vím o tobě vše a odpouštím ti.
Chápu to jako výzvu. Možná nastal čas nechat křivdy navěky usnout. Hodně se omlouvám a hodně odpouštím. Snažím se vyrovnat se svou horší stránkou. Je to boj a často skřípu zuby. Kéž by za bolestí čekala vyrovnanost a nekonečné odpuštění.
Nikdy v životě jsem neměla silnější pocit, že pro to nastal ten pravý čas.