tag:blogger.com,1999:blog-83042279937841454642024-03-12T21:33:47.694-07:00getting lostBlog o spiritualitě - minulé, dnešní, budoucí, zprofanované i zcela svěží ;-).abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.comBlogger35125tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-6355023051064915112011-02-21T03:34:00.000-08:002011-02-21T03:40:22.957-08:00Barvy (protože kolor-purismus nefunguje!)Zjistila jsem věc. Možná důležitou. Souvisí s tím, že se poslední dobou hodně ohlížím a zkouším posuzovat svůj vlastní vývoj.<br /><br />Nejnověji jsem přišla na to, že mám tendenci k perfekcionalismu v těch úplně nejsměšnějších dimenzích. Můj vztah k barvám je úplně ukázkový, protože barvy lze snadno chápat jako metaforu věcí jiných a méně teoretických.<br /><br />Po celou svou duc-hovní pubertu jsem milovala černou a bílou. Protože jsou absolutní, odezdikezdi a všezahrnující. Bílé světlo se štěpí na barevné spektrum a černá světlo pohltí. V praxi to vypadalo tak, že jsem měla v bytě všechny stěny bílé a ve skříni všechno oblečení černé. U mé maringotky to ani moc nevadilo, neb ji bílé zdi alespoň nezmenšovaly do mikroskopických rozměrů. Zato zcela černý šatník představoval nezanedbatelný společenský problém. Zpětně si musím oddechnout, že v době mého náctiletého mládí nefrčelo EMO. Asi bych představovala ideální cíl pro takovou nálepku.<br /><br /><br /><p><a href="http://antville.org/static/videos/images/fidelity.jpg"><img style="TEXT-ALIGN: center; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 350px; DISPLAY: block; HEIGHT: 263px; CURSOR: hand" border="0" alt="" src="http://antville.org/static/videos/images/fidelity.jpg" /></a><br />Člověk musí dospět, aby přestal dělat kraviny a začal své úchylky realizovat smysluplněji. Snahu dotahovat věci ad absurdum jsem dneska povýšila do trochu méně hmotné podoby. Zdi zůstaly bílé, ale alespoň oblečení se trochu vybarvilo. Naučit se chápat jednotlivé části celku jako úplné entity ve světě nekonečných rovin, pod-rovin a nad-rovin je velký krok kupředu. Plácám se po rameni. Dobrá práce.</p><br /><p>Možná bych o tom ani nepsala, kdybych nedávno neobjevila jeden klip. Písnička byla jednu dobu všude. Ale video k ní se ke mně dostalo s velkým zpožděním. I v komentářích jsem zahlédla „mám to stejně!“ připomínky k filosofii toho klipu. </p><br /><p>Je tak nějak dojemný, že víc lidí na světě řeší ty samé věci a prochází toutéž cestou. (A když u toho člověk vypadá jak Regina Spektor, dá se natočit krásný video.)<br /><br /><a href="http://www.youtube.com/watch?v=wigqKfLWjvM">http://www.youtube.com/watch?v=wigqKfLWjvM</a></p>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-31481959293180770162011-02-19T18:22:00.000-08:002011-02-19T18:39:11.304-08:00Osud.cz - game overKdo by věřil, že se tu ještě kdy ukážu… Já ne. Existují ale děje, které člověka přimějí k návratům.<br /><br />Nevěřím v brzkou všeobecnou revoluci vědomí – v dokončení procesu, který by nás naučil používat mozek tím správným způsobem, který by nám pomohl chápat vesmírné principy a vézt se na jejich vlně. Přesto ale pozoruji záchvěvy, které dávají tušit, že naše vlastní změna přichází. Pomalu a klidně se napojuje na vůli lidských bytostí a pomáhá nám volit správně.<br /><br />Jednu správnou volbu jsem já osobně udělala už před lety. Práskla jsem dveřmi za Osud.cz, který jsem po jistou etapu svého života měla dokonce jako domovskou stránku. Postupem času ale, jak jsem poznávala sama sebe, poznávala jsem i účinky tohohle internetového brlohu špatných zpráv. Měla jsem dny, kdy jsem se sotva vyplazila z postele. Přestala jsem chodit mezi lidi. Na půl roku jsem přerušila školu. Strach mě úplně ochromil a já, blbá a dezorientovaná, jsem čekala „konec“ – aniž bych si pod tím slovem uměla něco konkrétního představit. Zpětně na to období hledím hlavně jako na vlastní nedospělost. Zároveň v sobě ale, přiznávám, nosím naštvání na všechny bludičky, které mi cestu téměř až do blázince osvěcovaly a ještě na tom profitovaly.<br /><br />Trvalo mi několik měsíců odstřihnout se, překonat vlastní počítačové rituály a namísto internetových žump zamířit ke kvalitním zdrojům informací na internetu i (a především) mimo něj. Prakticky jsem opustila česky psané weby a zjistila, jak brutálně nepůvodní někteří čeští gurus jsou. A jak ohromná prasárna je ukrást někomu text, který zdarma pustil do elektronických vln, neuměle jej přeložit a ověsit klíčem „zaplať a dostaneš trochu světla.“<br /><br />Při oslavách jara ale není třeba nadávat na zimu.<br /><br />Ta dobrá zpráva a důvod, proč jsem k počítači dnes zasedla, spočívá v něčem jiném. V pomalém drolení jednoho osudového impéria. Jednoho hnízda bludiček. Hlavní indicií pro mě není ani tak brekot jeho majitele nad nedostatkem platících oveček (ten přichází v pravidelných intervalech už kolik let) či klesající křivky návštěvnosti (ty souvisí spíš s tím, že Osud je moderní asi jako zvonáče a uživatelé dnes jsou naročnější). Tím hlavním znakem pro mě osobně je ukončení předplatného jednoho z mých známých, který patřil mezi nejplamennější obhájce toho pofiderního místa, a také další pokles akčnosti osudové komunity. Nedávno jsem o tom přemýšlela a došla jsem k závěru, že předplatitelé Osudu jsou snad nejpasivnější uzavřená internetová komunita, co znám. Připomínají mi jedno morče, které jsem měla – to vylezlo, když jsem jej dostatečně dlouho a dostatečně intenzivně volala, písklo a zase se zahrabalo.<br /><br />Osud.cz je pro mě sbírkou mnoha špatných prvků současnosti. Cenzurou počínaje, přes zpoplatňování cizích děl, a jediným správným politickým a duchovním názorem konče. Držel se dlouho. Teď už jen bezmocně kope. Pan majitel vyhrožuje postihy ze strany Systému častěji než ten nejhorší Big Brother. A teď už je to jen k smíchu.<br /><br />Děkuji všem, kteří jej smetli svou vlastní revolucí vědomí. A vyzývám ostatní – připojte se. Zajdem pak na cukrovou vatu.<br /><br /><br /><a href="http://www.osud.biz/">http://www.osud.biz/</a><br /><a href="http://www.freepub.comehere.cz/?cat=7">http://www.freepub.comehere.cz/?cat=7</a><br /><a href="http://www.jitrnizeme.cz/">http://www.jitrnizeme.cz/</a><br /><a href="http://www.rahunta.cz/">http://www.rahunta.cz/</a><br /><br />Většinou nepřidávám na ocásek písničku. Teď se mi ale chce. Moc se sem hodí.<br />Nebojte se.<br /><br /><em>I never walked near the edge<br />Used to fear falling<br />I never swam far from shore<br />Never tried the secret door<br /><br />But when you give me love<br />When you give me love<br /><br />I have no fear of heights,<br />No fear of the deep blue sea,<br />Although it could drown me,<br />I know it could drown me<br /><br />I didn't wander in the woods<br />Used to fear the darkness<br />I didn't like getting deep<br />I was scared of what I couldn't keep<br /><br />But when you give me love<br />When you give me love<br /><br />I have no fear of heights,<br />No fear of the deep blue sea,<br />Although it could drown me,<br />I know it could drown me<br /><br />No fear of the fall<br />No fear if it's with you that I fall<br />'cause nothing could break us,<br />No, nothing could break us, now </em><br /><br /><iframe title="YouTube video player" height="390" src="http://www.youtube.com/embed/CJhsYmfFGzk" frameborder="0" width="480"></iframe>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com29tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-3887712015499971332010-05-15T14:41:00.001-07:002010-05-15T14:43:59.637-07:001m - 10 cm = ?<div>Věděla jsem, že k tomu musí na jaře dojít. Oddalovala jsem to, jak jen to šlo. Ale ta chvíle včera přišla a byla neodbytná. Vzala jsem kadeřnické nůžky, vylezla ven do vichřice a zbavila se několika centimetrů vzpomínek. Nechat rozfoukat svou vlastní historii po lukách a hájích je opojnější, než se zdá. Doporučuji :-).</div><br /><div></div><br /><div></div><img style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 600px; CURSOR: hand; HEIGHT: 410px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="http://patblansh.files.wordpress.com/2009/09/wind-hair-9.jpg" border="0" /><br /><div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-38840318656690008092010-01-26T18:23:00.000-08:002010-01-26T18:55:54.493-08:00A co když... budou zlí? (recenze k filmu Čtvrtý druh)<em>Následující text je souhrnem subjektivních postřehů a může obsahovat spoilery.</em><br /><br /><br />Asi nejsem sama, kdo si všiml expanze exopolitického tématu v popkultuře posledních let. Jen za posledních několik měsíců jsem zaregistrovala čtyři velké kasovní trháky, jejichž pointa na existenci mimozemšťanů stojí: remake <em>Den, kdy se zastavila Země</em>, <em>District 9</em>, <em>Avatar</em> a <em>Čtvrtý druh</em>. Na Slovensku se film promítá už od 21. ledna, oficiální česká premiéra se koná zítra. Rozhodla jsem se napsat k němu pár slov.<br /><br /><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431240445691192226" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 165px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEZ6ykEuQURwVtLv0sAbeajkDjI6lQBwQh_R4CEMZHX13ET84pLK-XKZrsd63UevI4KWdUk0PhG5sER85nNe69iYUvdOo3Cca5M5UnAhQkSRfWCIBzMxFqeOgEWvjU08KA1LaYJ1OYFrU1/s400/fk.jpg" border="0" /><br /><br /><strong>Děj filmu</strong><br /><br />Doktorka Abigail Tyler nedávno za záhadných okolností ovdověla. Rozhodla se však dokončit manželem započatou studii o podivných událostech v jejich městě – Nome na Aljašce. Brzy se však ukazuje, že dostat se na stopu panáčkům z vesmíru je zatraceně nebezpečný byznys. Pacienti doktorky Tyler, kteří od dětství vídávají na svém okně bílou sovu, jeden po druhém odcházejí za dramatických okolností ze světa a její vlastní rodina se stane terčem agresivních E.T.s.<br /><br /><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431241051184697906" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLj0KP038TzE2haQKvAbkf8ijOe3o2wLylB4N7zg61JVkIm1c7VPZ_WubvrD__Fpu_zrRo2HUGImy5VJHfgTt4O8aQ_GTWmghw7KXcnpWOzTxEGL_6nefqLZMwwf0hvqg7xqFZ-fVqtsMB/s400/abigail.jpg" border="0" /><br />Čtvrtý duh aspiruje na to, být velkým trhákem. Kromě hororového vzrušení a populárního vesmírného tématu totiž přináší i to, po čem dnešní divák tolik prahne – vzbuzuje dojem, že se opírá o realitu. Na začátku filmu nám to tvrdí krásná, krásná, krásná Milla Jovovich, ubezpečuje nás o tom režisér Olatunde Osunsanmi a v neposlední řadě je snímek vystavěn na sestříhání údajně reálných audio a video záznamů z psychiatrické praxe doktorky Tyler a záběrů s filmařskou licencí. Sama doktorka se ve filmu objeví a kromě toho, že se nápadně podobá tomu, co si většina lidí pod pojmem "mimozemšťan" představuje, má dodat celému snímku na důvěryhodnosti a svou přítomností z něj udělat spíš něco jako pravdivou reportáž o nevysvětlitelných událostech z těch nejmrazivějších částí Spojených států.<br /><br /><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431241795000918738" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 326px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpYaaOx7207AyMl5i8PCKM22IWzqsgodePt3i-wATXR7K8wGwPbAp5ZWehlSUE9TFYQy2CvE4NxCkM-3MqePfZ3Tt9xzsP069crfjr0xhVXKlCxiL_8eDsrv3aci1qEcIn8icpF63aOxH_/s400/milla.jpg" border="0" /><br /><strong>Zpět k mimozemské tradici </strong><strong><br /><br /></strong>Mimozemšťané, jak jsou představeni ve Čtvrtém druhu, budou fanouškům scifi dobře známi. Nikdy nejsou vidět celí, ale už „soví animace,“ která je součástí reklam na film, napovídá, že půjde o velkooké bělohlavé příšerky. Mnohokrát ve snímku zazní jejich údajné hlasy – silné a hluboké – které diváka přenesou zpět ke Goaldům, starým dobrým padouchům v seriálu <em>Hvězdná brána</em>. Hovoří sumersky, jedním z nejstarších z pozemských jazyků, a vytvářejí tak ono populární pojítko mezi lidskou kulturou na Zemi a dalekým vesmírem.<br /><br /><p><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431242448813730530" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 389px; CURSOR: hand; HEIGHT: 307px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZsjHTToHGZH8FdtLNRG_h2jkHOD0aO3wh1yZQzI7oCDTRGT4a9E3LQqbQBujvHv-U_87cmzVgNoggopxvVKTqHurbT3310hia1QsFwkZk2l8PUZc4-xeRN2_-QaiNmbUfm-0TihPyuWGw/s400/sum.jpg" border="0" /><br />Staromódní je i jejich poslání. Umějí sice projít zdí, záhadně odpojit alarmy a vytvářet teleportační tunely, ale přesto nemají nic lepšího na práci, než pozorovat vybrané oběti skrze okno, unášet je, dělat na nich pokusy a ještě jim nechávat jizvy po experimentech. Nic moc. Na frak tak dostává představa o éterických mimozemských bytostech majících pouze světelná poslání zvěstovat nám dobré zprávy o naší vesmírné rodině.<br /><br />Zajímavou drobností pro numerology je čas, kdy mimozemšťané obvykle vyruší lidi z jejich spánku. Je to 3:33 v noci. Nejsem na tyhle věci odborník, ale vzpomínám si, že jsem mnohokrát slyšela (například v souvislosti s nechvalně proslulým případem Emily Rose), že třetí hodinu v noci si údajně vybírá ke svým nepravostem ďábel, aby se tak vysmál svaté trojici a času tři hodiny odpoledne. Takže se zřejmě mimozemští návštěvníci pokoušejí dotáhnout tuhle symboliku do dokonalosti. </p><br /><strong>Věřte nevěřte</strong><br /><br />Předně bych chtěla říct, že považuji pseudodokumenty za legitimní filmový žánr. Celkem se mi líbil <em>Blair Witch Project</em>, snesla jsem i <em>Paranormal Activity</em>. U Čtvrtého druhu ale člověk zaváhá. Přece jen – co ty „reálné záběry“? A copak by nám Milla Jovovich lhala? Je to smutné, ale je to tak. Na základě toho, co vypátrali američtí filmoví fanoušci, kteří snímek mohli zhlédnout už před několika měsíci, je Čtvrtý druh jen nafouknutá bublina. A především – jde o fikci.<br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431243239047617650" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 267px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqy7Q-ANn92qMHmU-x76kytMRHJZTNQVH-ZOv8GFxckcq9gmBpInNBCrqJoSlNWlaE-TybBSGyBaaXWKcMaQdFhMmlhzMOtP_jQUXx6ZFOqOHi2BvW7t4tBsVq-ShWEpTWAOFWm8bTMNv8/s400/milla2.jpg" border="0" /><br />Filmaři dotáhli svůj hoax tak daleko, že dokonce dali vzniknout několika internetovým odkazům, na nichž se šlo po vložení klíčových slov progooglovat a které „potvrzovaly“ ve filmu uváděné informace. Rovněž neuváděli do seznamu herců ty osoby, které se objevily v „reálných“ částech snímku a pokusili se tak napodobit průkopníky pseudodokumentu, tvůrce <em>Blair Witch</em>, kteří nechali uvést u všech tří hlavních postav snímku status „pohřešovaný“ i na americké filmové databázi imdb.com.<br /><br />V listopadu minulého roku, tedy krátce po premiéře filmu, se společnost Universal Pictures dokonce prostřednictvím mimosoudní dohody vyrovnala s Aljašským tiskovým klubem. Ten obdržel 20,000 dolarů jako omluvu za to, že se v rámci propagace filmu zfalšovaly některé zprávy o případu doktorky Tyler a byly vydány jeho jménem.<br /><br /><br /><strong>Nome, Alaska<br /><br /></strong>Městečko Nome, které je pro svou polohu skutečně dost odříznuto od civilizace, zaznamenalo krátce po uvedení snímku obrovskou vlnu zájmu. Jako všechny podobné situace, má i tato pro místní lidi svou pozitivní i negativní stránku. Bezpochyby na místě posílil turistický ruch a nechal řadu místních podniků rapidně zvýšit tržby. Na druhou stranu se však z Nome stala celebrita se vším tím nepříjemným, co k tomu patří. Zejména trpí ti majitelé pevných linek v Nome, kteří nechali své číslo uvést ve veřejných telefonních seznamech a kteří jsou od premiéry filmu dnem i nocí obtěžováni hovory od těch, co si chtějí promluvit přímo s někým z „místa činu.“ Filmaři si také Nome zidealizovali k obrazu svému - viz snímky níže. Na prvním je "filmový" a na druhém "skutečný" Nome.<br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431244593470152898" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 377px; CURSOR: hand; HEIGHT: 156px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlLjdb0tyMexYuW33JWT7yjC823i3WFOdG2UM6pAqRn03eD_kKUUAyX8RGu0H2m3YiAZYICnFE9YcDSJtRvi_Aa82Nuuj4LlueO7tAZmXOxAQqFr1UAyPs2Girz822MG-glmciH8yC1OYj/s400/nome1.jpg" border="0" /><br /><br /><p></p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431244771035001938" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 330px; CURSOR: hand; HEIGHT: 219px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifkahjkLEyTwHosSrn1ULNUp2CIdtbfqprjEs8QDlWbPLxwrCdCHP5VGrrOMkeElBTgr64jzJUrRxs929S-rLN3v-JpKNDqvxd65CpzSgpIqhSijUDAarn7Ze9ywL4LsGYj5kI-bNUTzJt/s400/nome2.jpg" border="0" /><br />Pokud jde o vysoký počet návštěv FBI, jde pravděpodobně o částečně pravdivou informaci, kterou lze opět vysvětlit specifičností města Nome. Jednak – je to ostrůvek v divočině. Obklopen věčně mrazivými lesy, skálami a vodou. Kromě toho, že není problém si v takových podmínkách způsobit vážné zranění, hlásí všechna malá a odlehlá města tradičně vysoký počet pohřešovaných osob. Druhým problémem podobných míst je malé množství slunečního svitu, které ve všech severských oblastech vede k depresím, nadstandardně rozšířenému alkoholismu a k vyššímu počtu sebevražd.<br /><br /><br /><strong>Úspěšný podvod</strong><br /><br />Podobně je to nejspíš i s celou tou slávou ohledně „reálných záběrů“ pořízených v rámci psychiatrické praxe doktorky Tyler. Ačkoliv jsem se původně chtěla vyvarovat jednoznačných závěrů, v současnosti lze už na základě dostupných informací téměř s jistotou tvrdit, že byly zfalšovány – tedy pokud jde v souvislosti s filmovou produkcí vůbec o nějakém falšování mluvit. Přesto však v mnoha recenzích narazíme na magickou formulku <em>„vychází ze skutečné události“</em> či na řeči o <em>„skutečných dokumentárních záběrech.“</em> Pochybuji, silně pochybuji.<br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5431245568038985330" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 396px; CURSOR: hand; HEIGHT: 223px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVDsuplFb0r4Hn6mqNvJbo1bkBnbzfm6ulUMrKm2be2Vibig-kRS9dnsDfsLoelNZSa37W2fHPlpIHWcgkUfrXkO_DVVvWP9tyLksMIRnaAbk30k-9bSuaWvqkgggv8IhEwrc29oaid8iu/s400/real.jpg" border="0" /><br /><p>Je ale vidět, že u publika tyhle věci stále bodují. Ačkoliv se těsně před premiérou objevovaly názory, že půjde o propadák, už několik týdnů od uvedení se ukázalo, že se Čtvrtý druh zařadí po bok sérii nedávných kasovních trháků. Celkem reálně podle mě hrozí, že svou bombastickou kampaní zastíní o mnoho lepší „mimozemský“ snímek – před několika měsíci vydaný <em>District 9</em> (<a href="http://ztracene.blogspot.com/2009/11/district-9.html">http://ztracene.blogspot.com/2009/11/district-9.html</a>). </p><p><br />Režisér Olatunde Osunsanmi natočil před Čtvrtým druhem jen jeden celovečerní film. Jmenuje se <em>Smrtící temnota</em> a všechno nasvědčuje tomu, že jde o mimořádný brak. Čtvrtý druh je sice docela solidně zvládnutá filmařská práce, ale nebýt masivní kampaně, zřejmě ničím nezaujme.<br />Úspěch Čtvrtého druhu lze proto chápat jako usvědčení nás, publika, z toho, že prahneme po motivu „nebezpečí z vesmíru“ a s radostí se necháme krmit vším, co o sobě řekne, že se opírá o skutečnost. Dokážu si představit, že mnohé nadšence do mimozemských civilizací (nemluvě o těch, kteří se domnívají, že jsou s nimi v kontaktu) film urazí. </p><p><br />Hodně jsem nad Čtvrtým druhem přemýšlela. Ne ani tak proto, že by samotná projekce ve mně zanechala tak silné dojmy, ale spíš z toho důvodu, že mi stále vrtá hlavou, proč se tak rádi necháváme děsit představou, že se někdo (podle jazyku náš dávný příbuzný) rozhodne překonat vzdálenosti světelných let, jen aby nám mohl koukat do oken, aby nás týral bezúčelnými experimenty a unášel naše blízké. Nemáme pro tyhle konstrukce jiné zdroje informací, než jsou ty v naší hlavě. A asi právě proto jsem z množství nadšených a o reálnosti Čtvrtého druhu přesvědčených fanoušků trochu nervózní.<br /><br /><object width="480" height="295"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/vVRHOhLP-aA&hl=cs_CZ&fs=1&"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/vVRHOhLP-aA&hl=cs_CZ&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="480" height="295"></embed></object><br /></p><p></p>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-56067564718456991502010-01-17T21:04:00.000-08:002010-01-17T21:21:03.240-08:00Víly trochu jinak (James Jean)<div><div><div><div><div><div><div><div><br /><div>Někdy si musím trochu oddechnout od velkých témat a vydat se do světa přízemností. Přesně to jsem udělala včera. Dopadlo to tak, že při prohlížení nových krásností z oblasti high fashion jsem narazila na překrásnou řadu (nejen) kabelek s originálními vílími motivy. Jemnohmota zřejmě dobývá i přehlídková mola :-). Autorem je <strong>James Jean</strong> (nar. 1979) - americký ilustrátor taiwanského původu, který kromě toho, že kreslí komixy, zdobí zdi postmoderním graffiti a sbírá ocenění za svou práci, se v nedávné době pustil i do módního byznysu.</div><br /><div>Paráda, ne? :-)<br /><br /></div><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427943945256289122" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 267px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgN3y9CDUpMfHUXFQomQvYEXW87mIf8u_z47KHqfsu8GSq1jdl1hW4YZz2cSoyx9of2Vbs8IZLDxGmbGRNmGKUNNUIZRoNSxOHYNxLYEKKPRLYy0rLVrq0LskhcZgBq8WdX93MobKU8x5CA/s400/vila1.jpg" border="0" /><br /><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427944043925695714" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 390px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_9IfljFJ7DavqME-XZmUiAC3Kza0GVxhE8A4I9ATf1qy3Mb2q63x0HaRTTg5TqMsZDZd9g3PGEBKd_L0iunnEAnOUt609DNond2S5XQ-kqlDGoGGWe4h_rLMI9oCLrphLHB82fRk3z29D/s400/vila2.jpg" border="0" /><br /><br /><br /><div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427944376413645858" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 352px; CURSOR: hand; HEIGHT: 315px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjTYrG4tJ8UfZvtZGMcXhurTketBEPUqewAt6gTQ8GysqH92NA8lUKOPnBF4A3Zkvxj-GQERQxRpjWYSRXief-VsYSqiyIT5GXSQezzqcoTTH9MX4LXHkunP9cqoL44amxrO6IC_U0MMEk/s400/vila4.jpg" border="0" /><br /></div></div></div></div></div></div><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427944470017527010" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 290px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNV4QoBsTKnAkp0MLpSYk8BKvOIR9jKyW7azmUU_o5_kkqhNmcxPe1irVwt1TrMDoqMB_ITrmeGMjrF6o_UtKcgFBhyFlDhRe_D6qJbQopqzNbuztlqcSidVa0BqBbgVEVzhr1ltEmoHU4/s400/vila5.jpg" border="0" /></p><br /><p></p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427944583466725346" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 353px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5nn7rMG053kam9TTo6X7C5DTB0inf0BIRDBorbh3_5WRYRUsW-p7poN2KkvBPldwTIK23SMy6gN1_dJH3aVF1XnIeALZvvj53eHELureyme5YLuJ76YFtWBa498hAIPTJBp60QVhmtAZ2/s400/kabelka1.jpg" border="0" /><br /><br /><p></p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427944712988505330" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 391px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2b28hD1FyOx5au7cMdnFKkd7kU6q3O9dSmYUQ4ropcnkUOUcsvDkpSM7o8Sq-yzMOfA3SLvopAibtBfO7uTkUGmVVYZp8bzJ8Htrfzes3NuUuY0WE94iQhp1vE0V8Aw7LvC9LByjv8gAf/s400/kabelka2.jpg" border="0" /><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427944893712282594" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 267px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuNyuZqOHW-r0g6qZ7O6BET1hXSXKP1uHsCpKqKRPtXMeWNQikE8y1g2l5TyJaGxT6rwTDdiSpqg97F50uUjFhd9wDO0koTsQ26VJIsA0ag5I-wr9YiJxL4g05PZ2HdVDbdJTVkzlXJ1FQ/s400/runway1.jpg" border="0" /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427945026644322994" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 222px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimYtpMF_ZZPI9zq4kHf__uw2bHx_QJgf0tyvqmePCy-crN4bkKln0EYQyeVC4Kymnh5ukiXwIHMU6Z2mBPQYXSQDDssXVP5XOb7J-koydFeVixpgVpTpgcOw84jc1YDSLddKyiHBiNFXUW/s400/deck.jpg" border="0" /><br /><p></p></div></div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-82147708101739389742010-01-16T13:21:00.000-08:002010-01-16T13:26:39.200-08:00Uvěřit opět v lidi… Haiti jako filtrJako mnoha jiných, i mě se dotkly události na Haiti posledních dní. Na rozdíl od většiny ostatních jsem celou událost pojala i jako menší sociologický průzkum. Stačí Google a několik klíčových slov. Bráno čistě statisticky – <strong>reakce lidí je ohromná</strong>!<br /><div><br />Kromě několika tradičních blbů, které tu raději ani nebudu linkovat, abych se nepřipojila na jejich energii, se meditací / modliteb / myšlenek za Haiti účastní neuvěřitelné množství lidí. Přichází to pro mě navíc v době, kdy jsem se lépe naučila cítit energetické toky, a když se připojím (a to nejen v domluvené časy), málem mě ta záplava smete. Proudí to ze všech stran, je to krásné a nesmírně povzbudivé. Vřele doporučuji všem začínajícím. <strong>Té čtyřproudové dálnice světla si nejde nevšimnout.</strong></div><br /><div><strong><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427452132395761298" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 216px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhejnTFsvWEc0S69WS7tMsYQJYCNABTwNie2R4C5EnQDSiUQS_aF5RnMis6eO8HxkReaFZb8VqGz7v7p7cpplCsURCBcDKH0P10LCjakCFutMoScpGoNVzkYfQGLXon2C0gr4hhQtDdmNwR/s400/voy.jpg" border="0" /></strong><br /></div><div>Přiznám se, že jsem to dneska ukázkově obulela. Zvlášť poté, co se na internetu začaly od zkušených zahraničních i českých lightworkerů šířit informace o tom, že <strong>co je posláno, to je na místě určení přijato.<br /></strong></div><br /><div>Nevím a nemůžu vědět, jak to všechno dopadne. Nevím, zda se postižené místo má šanci zvednout po takové zkušenosti. Vím ale, že to, co se stalo (a stále děje) dodává nejen mně novou víru v člověka.<br /></div><br /><div>Díky všem.<br /></div><br /><div><em>Ilustrace: M. Henson.</em> </div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-15693293334946427922010-01-15T12:10:00.000-08:002010-01-15T12:23:52.169-08:00Rok 2010 dle aktuálního channelingu<em>Už jsem tady několikrát psala, že vnímám "kanálování" jako kontroverzní a nedokonale důvěryhodný zdroj informací. Dnes jsem ale narazila (na webu, na který vede ten žlutý banner co mám po levé liště blogu) na krásné povídání, se kterým vzácně souzním a ze kterého mám radost. O několik částí z něj se podělím. Pochází od vzácné dámy, která si říká <strong>Shala Mata</strong>.</em><br /><div><br /><br /><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427062768122093282" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 192px; CURSOR: hand; HEIGHT: 210px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvBkDE9vTiw5y4TLxngv2Ap23Mbf9J7bnvVq0pFLWQ5QF4pNh1oZGZS-_kqS9C9ryafQSTkciA30RdxrU7w6j7T8tvpmbXxqyGxFz_co63hXkA042xadSKcjpDx4TXDIQB7i8a0ZmvrZuI/s400/shala.jpg" border="0" /><br />Vstoupili jsme do roku 2010 a znovu za sebou zanechali to staré, jak jsme již učinili tolikrát předtím. Ale z nějakého důvodu jsme to jako nové nevnímali, nebo ano? Více než v jakékoliv jiné době v naší historii kráčíme mezi dvěma energetickými světy – světy 3D a 5D. Mezi energií neexistuje oddělení, žádný začátek a konec. Jsme frekvenční bytosti. Frekvencemi vnímáme, slyšíme, chutnáme, milujeme. Naše emoce jsou klíči nebo kódy odemykajícími poklid v našich frekvencích, což zase uvádí naše srdce mnohem více do souladu s naším harmonickým podpisem či modrotiskem.</p><p><br />Jako pracovníci světla a hvězdná setba hledáme harmonii a rovnováhu ve svých srdcích. Naše posvátné srdce udržuje energii poklidu jako maják, jenž nás zve, abychom vstoupili do větší části svého světla. Jsme obrovské světelné bytosti, a když jsme se rozhodly zažít tuto podivuhodnou 3D zkušenost, promítly jsme do svého fyzického těla pouze malou část onoho světla. Průběžně jsme školeni touto větší částí sebe sama, prostřednictvím svých 5D učitelů a hvězdných rodin, abychom rozvíjeli své telepatické komunikační dovednosti a vytvořily most mezi naší 3Da 5D energií.<br /></p><br /><br /><p>Během měsíce ledna pocítíme, že se tento poklid postupně rozevírá, aby obklopil naši emocionální pohodu. Největším darem bude porozumění, že každý den je novým začátkem v našich životech i životě planety. Nové začátky a příležitosti existují v okamžicích mezi našimi plánovanými cíly a diáři. V tichu každého rána je ukryt nový začátek stejně jako v každém večeru. Každý náš nádech vytváří nový život v našich buňkách. Každý okamžik je nový a to, jak emocionálně vnímáme, je naším metrem při zjišťování, jestli lpíme na minulosti nebo promítáme do budoucnosti.<br /></p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427063998501490898" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXH9sUyDhm4Rjad0aNHZC6cSGlOb5ODEcZCiWfzLS1wuiTDMxDbJROX5q0MZyEVi0CsbM90LXP6_kp8hBOUeLZ_Dibmt38iNPWmoeyQiqgUuUAG93TSg7dIIwUoLJynECkVC0MN5PUn3gb/s400/min.jpg" border="0" /><br /><br /><p></p><p>Rok 2010 nás výmluvným způsobem naučí, že si sami vybíráme, jak se budeme cítit, naše myšlenky se budou projevovat v realitě mnohem rychleji než kdy dříve. Naše slova budou mít větší sílu a naše schopnost opravdu průzračné komunikace ve všech našich vztazích bude výzvou a inspirací našemu budoucímu mistrovství. Naše přesvědčení jsou pouze myšlenkami, které si opakovaně myslíme, až se stanou vzorcem. Mnoho z nich spočívá na úrovni podvědomí a naše ego může často pravdu překroutit. Rok 2010 se vypořádá s našimi přesvědčeními z hlubin ega a je jasnou a nezbytnou součástí procesu našeho vývoje.<br /></p><br /><br /><p><strong>NUMEROLOGIE<br /></strong>Numerologický rozbor čísla 2010 nám nabízí velký náhled do nadcházejícího roku. 2010 = 3. Rok čísla 3 je chápán v zásadě jako rok optimismu a větší tvořivosti. Již přítomné vyšší frekvence podpoří naši intuici a vizi, a zesílený optimismus nám pomůže, až budeme čelit výzvám změny – což bude taktéž hlavní významná součást roku 2010. Naše představivost ve 3D je mostem k našim 5D myšlenkám. Využití tvůrčí představivosti k projevení pozitivních emocí velice napomůže vytvoření mostu mezi dvěma světy, mezi nimiž přecházíme. Též nám to pomůže si uchovat odstup od dramat kolektivu, až se k povrchu vyvalí husté vibrace.<br /></p><br /><br /><p><strong>PODPORA NEBES</strong><br />Jako to už bývá, nebeská vyrovnání roku 2010 se ukáží být schopnými a posílí spouštěče specifických numerických dat a bran.<br /></p><br /><br /><p><em>15. leden</em> – novoluní v kombinaci se slibným zatměním slunce – nabízí hlubší ponor do energie poklidu, kde nám pocit odhození starých záležitostí bude připadat příjemný a náhlý. Vše ucítí, že dochází k pohybu.<br /></p><br /><br /><p><em>30. ledna</em> – úplněk – tento první úplněk roku 2010 zdůrazní náš emocionální stav a nabídne bezstarostný pocit. </p><br /><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5427064654278703170" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 262px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhznkLYNPoe9AJFZbYWtO2xcwSPdLneM3Bo3HAoU1G6EKb7LtYoSBvdAbjEBwSHNz6qOmRp9cMYJQIyOX4cKuV2N5lhMF6qWDrUj5MArRHiURCAS3607CQtlJaLSMQEXKnVzjJZSG-wU3Ze/s400/mesic.jpg" border="0" /><br /></p><p>V tom, co je známo jako naše budoucnost, existuje mnoho vláken teoretických možností. Čas není lineární, nýbrž kruhovitý – naše minulost, přítomnost a budoucnost se točí v soustředných kruzích cyklem či iluzí času. Jsou odhaleny nové formáty a posloupnosti událostí, které se teprve zrodí. Na počátku každého roku existuje mnoho předpovědí založených na potenciálu energie v daném okamžiku. To, co emocionálně pociťujeme, zabarvuje naše myšlenky, slova, činy, a to zase přikrmuje potenciální energii manifestace. Rok 2010 zdokonalí otázku – co skutečně chcete a jaký z toho máte pocit?<br /></p><p>Během měsíce ledna, zatímco se náš harmonický podpis vylaďuje na novou frekvenci roku 2010, odhalí náš kosmický modrotisk více světla vyšších dimenzí a vědění tam uloženého. Nebuďte nešťastní, pokud vnímáte staré pocity nebo myšlenky, rodíme se či vynořujeme na hlubší úrovni svého hologramu. Naše fyzické, mentální, emocionální a duchovní tělo budou potřebovat čas na integraci a rekalibraci. Jestliže se cítíte přetíženi, vzpomeňte si, že ve vašem posvátném srdci existuje nekonečné jezero klidu, jež vám nabízí onu bezpečnou, láskyplnou energii, jíž vás vaše Já z vyšších dimenzí omývá s každým úderem srdce.</p><br /><br /><p></p><p>Zdroj: <a href="http://www.lightworker.com/shala/" target="_blank">http://www.lightworker.com/shala/</a><br />Sekundární zdroj: <a href="http://channeling.wbs.cz/Shala-Mata.html">http://channeling.wbs.cz/Shala-Mata.html</a><br />Pro <a href="http://www.reiki-centrumpraha.cz/" target="_blank">http://www.reiki-centrumpraha.cz/</a> přeložila Lucka K.</p><p> </p></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-56305657452974130412010-01-09T19:57:00.000-08:002010-01-10T00:36:25.860-08:00Iluze o kliduMám v posledních dnech nevinnou, ale každým dnem objevnější zábavu. Narušuji svou smyslovou iluzi. Funguje to asi takhle: pozdě v noci, kdy je všude kolem klid a ticho podkresluje jen tlumené vrnění myčky, zaujmu pohodlnou polohu a dělám revizi smyslů. Opírám se přitom o známou věc, že <strong>náš mozek informace, které mu zasílají smysly, ohromným a nikdy neustávajícím způsobem filtruje</strong>. Pouští nám do vědomí jenom ty výrazné. Jednoduše proto, abychom se z toho přehršle informací nezbláznili. Kromě toho má ale prostředí mozku ještě jednu tendenci – rádo si hoví v statutu quo. V praxi to znamená, že když se zrovna v naší blízkosti nestane něco zásadního, tvrdí nám mozek, že se neděje vůbec nic. Usvědčit ze zapírání jej lze docela snadno i s pomocí takového nedokonalého nástroje, jakým jsou jednotlivé naše smysly.<br /><br /><br /><br /><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5424956352171624322" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 287px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKIGXInwLfUAmlpyPovcf1G7fAWOMakIGqzUQp6882SLMI_e0PymFmQ1H-vF_9-gaunm2NQxp_p8SDOkvVSa7KDCyRJLom5AzV1JqG5JT6AQ_aDvA05bAarB9uxgC5h-e_BK5f_OVprCXH/s400/mozek.jpg" border="0" /><br /><strong>Chuť</strong> většinou nepřinese nic moc zajímavého, o něco pozoruhodnější je až <strong>čich</strong>. V duchu se ho na rovinu zeptám – <em>nechceš mi sdělit něco, co mi mozek zatajuje?</em> A soustředím se na to, co nos cítí. Nedávno jsem takhle vyčichala intenzivní vůni dřeva v místnosti, kde nebylo nic dřevěného. Mozku to připadalo nelogické, tak mě na to raději neupozornil, aby to pak, chudák přepracovaná, nemusel ještě nějak řešit.<br /></p><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5424956510150208434" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1bdQzbVQq5b71OoI1Jroh8wWelbK3jpoOjp5XHH3Gb2gUg4SGLgRVstOiwk_LoeDTwxgo3kmb-sBbhZu_3p-aUM62hrqUeW5TuuCHbK9MgotmNg5LzVBfWTXHVpnwO1I2OvR32c2tUkvN/s400/smysly.jpg" border="0" /><br />Velice intenzivní umí být <strong>hmat</strong>. Nejen pokud jde o čidla ve dlaních rukou, ale celá kůže je neuvěřitelně aktivní. Už před časem jsem zjistila, že mi skoro neustále přebíhá mráz po zádech – takový ten zvláštní, rychlý pocit, jakoby člověku někdo přejel ledovou rukou po páteři. Mozek mě na to upozorní jen při nadstandardní intenzitě, ale s pomocí svého nového koníčka jsem přišla na to, že je tenhle pocit mým skoro permanentním fyzickým zážitkem. Abych byla upřímná, tak radost z toho moc nemám.<br /><br /><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5424956638648789970" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 308px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrMYzozlZ_acScV9f5Ze3ar533c1InZxBONPXaFe7KpzDNvs0WJc3iNdGSVjXWbDU-kDQUqe0icgT4Cg0o2_hTlrrK3SX4flisMxs4j4dnAKIAAv08ZOSKW75f2sZjzKzWpV8tma7Zz5y5/s400/dark.jpg" border="0" /><br />Při revizi <strong>sluchu</strong> se obvykle dostávám už do velice zvláštního rozpoložení. Těch zvuků v relativním tichu je tolik! Od jednorázových, pro něž často nemám vysvětlení, až po dlouhé zvuky na vysoké frekvenci (za to často může elektronika, ale už jsem narazila i na teorii, podle níž takhle „piští“ rostliny). V mladším věku člověk slyší i hodně vysoké zvuky. Často mi to lezlo na nervy. Teď už jich zachytávám míň – stárnutí je zřejmě na postupu. Velice zvláštní jsou situace, kdy člověk vysleduje v okolních zvucích nějakou melodii. </p><p><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5424956836925870226" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 295px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAdowB0B3ZrhnPeivfqKCpqq4LuIWBTo-HXCm03wbfQ_vfIOAIPXxILpC9Dafe4zy6t3ksFafAnWTb2e1WlOU-oRsZ3w0-kLQd9Vwz0FU1zoYLYkZEZwfrKEoZ-NjETJtlM5EK1g8SJn6n/s400/matrix.jpg" border="0" /><br />No a <strong>zrak</strong>, ten mě pravidelně slušně nejen překvapí, ale bohužel často i vyděsí (asi s tím ještě správně neumím naložit). Prostor okolo člověka se z vizuálního pohledu mění daleko víc, než jak si to asi většina z nás uvědomuje. Zvlášť v rozostřeném a periferním vidění se dají zahlédnout deformace prostoru, barev i světla. Je to trochu jako snažit se prokouknout takový ten obrázek, v němž je schován i 3D. Už několikrát se mi stalo, že jsem zahlédla vyloženě „někoho“. Často mi tahle praxe docela posílí i můj odvěký problém – pocit, že mi někdo stojí za zády. Už jsem se párkrát dostala i do stavu, kdy jsem se prostě rozhodla neotočit. Věděla jsem, že tam něco je. A zdálo se mi nejlepší počkat, až to odejde.<br /><br />Dost dobrým způsobem, jak se o okolním „cvrkotu“ přesvědčit, je jednotvárné prostředí. Je to možná důvod, proč se tolik lidí bojí tmy. Lze to ale třeba i v jednobarevném pokoji (bílé stěny) s minimem rušivých předmětů. Okolí není nikdy klidné. </p><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5424957029307232930" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 250px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW3v0jhfXzghM15Gd4UZwmq0wBvQXIoqe6z3xVvMhhbA5SA9QJXjkC4GGxhv1JTRWBhFKR0HSb8SGKPvliNQ9dw4sQB1MfgkNgEjkEkbUlEiqCdftNZVvZ4sIWE-yeFcBxsnCaIq95CM2c/s400/hlava.jpg" border="0" /><br /><br />Ačkoliv bych teď už mohla svůj výčet intenzivních smyslových zkušeností skončit, neodpustím si ještě jednu položku – <strong>šestý smysl</strong>. Většina z nás zná pořekadlo <em>„Intuice říká ženě, že má pravdu, i když ji nemá.“</em> Je na tom dost pravdy a nejde jenom o ženy. Ovšem to, že máme někdy pocit, že někoho v naše okolí, nebo i nás samotné intuice mate, plyne hlavně z toho, že ji mnoho z nás neumí odlišit od nejrůznějších dalších vlivů. Někdy je to prostě jen zkušenost (určitě nám bude na dovolené pršet, loni taky pršelo), jindy zbožné přání (cítím v kostech, že dnes budu mít štěstí), nebo třeba předsudek. Pokud odlišíme šestý smysl od vlastních myšlenek a ega, lze z jeho zintenzivnění vydolovat fantastické zážitky. Na rozdíl od pěti tradičních smyslů je to ale o poznání obtížnější.<br /><br /><div>Mnozí lidé si stěžují, že jsme neustále kýmsi (zlými lidmi, zlými mimozemšťany, či obecně zlými silami) uvrhováni do matrixu a že nebýt těchto zloduchů, vnímali bychom svět plnými doušky. Nesouhlasím s nimi. Matrix si vytváříme sami – proto jej má každý jiný, proto jsme schopni se pohádat o věcech, které bychom podle objektivních měřítek měli vidět zcela shodně. Nevím, zda je filtrace nutná pro přežití člověka. Kdyby plně vnímal všechny podněty, pravděpodobně by se brzy zbláznil – stresem, nevyspáním a pocitem, že na něj okolní vjemy pořádají hon. Skutečnost, že za normálních okolností sice filtrujeme, ale umíme se z tohoto stavu vymanit a přejít do jiného, je fascinující. A je jedno, zda filtraci ještě posílíme a uvedeme se tak třeba do meditace, nebo zda se ji pokusíme oslabit a budeme žasnout nad tím, kolik se toho děje. Rozhodně si tak rozšiřujeme duševní obzory. Já zatím nemám vyšší ambice :-).</div><div></div><div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-68097251546046587632010-01-04T19:34:00.000-08:002010-01-04T19:38:14.233-08:00Všechno živé je k zešílení krásné...... jen občas nestíháme všechnu tu krásu zachytit.<br />Takže alespoň projednou pomaličku :-).<br /><br /><br /><object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/lenbp-mEmc8&hl=cs_CZ&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/lenbp-mEmc8&hl=cs_CZ&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-42227914378037782272010-01-01T04:30:00.000-08:002010-01-01T04:33:43.286-08:002010<div>Toužím pro inspirujícím roce 2010 pro nás pro všechny.</div><br /><div></div><br /><div><em>love from abeni</em></div><br /><div><em></em></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5421748465307932914" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTXGVrY2EXW_50v-X2kz6ZqEeG80sehU8_uQF0BP93yBTjYkWBU55by0bmiJXAk4ly0_Z3pW1jpHEZhyphenhyphensiyjpXcgT2C0uIpJKQLyhkMsrtqUjB6eMX3-paVe1msZaYz70DFNUYzilJCp72/s400/vesmir1.jpg" border="0" /><br /><div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-90557156838202373412009-12-30T07:38:00.000-08:002010-01-15T12:59:59.537-08:00Dospějeme, když překonáme většinu přirozeného soucitu (?)Opět jsem si toho všimla letos, když město zaplavily kádě s kapry. Nemám ráda ten pohled, byť většinu ryb jím. Jsem pokrytec. Ale o rybách tenhle příspěvek být nemá.<br /><br /><div><br />Zajímavé je zejména pozorovat reakce dětí. Některé, většinou jsou to ty, které mají zkušenosti z loňska, jsou z pohledu do kádí nadšené. Rybičky! Jiné na celý proces koukají s podivem. Třetí skupina dětí se s hrůzou odvrací a schovává obličej v mámině kabátě, a ta jim uděluje přednášku o tom, že v životě to tak chodí a že je třeba impulzivní lítost k polomrtvým a následně doraženým rybám překonat. Jinak se totiž žít nedá. Človíček, dřív nebo později, zatlačí většinu "přehnaného" soucitu někam hluboko do podvědomí. Někteří si na tenhle pocit ještě vzpomenou, jiní už se k němu nikdy nevrátí.</div><br /><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5421054852498865490" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 237px; CURSOR: hand; HEIGHT: 330px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlIl0_fCsxtK2_tTe9V4mGj8-WmD2jCYNX4PvgF_CVZ9NPqKCR09mmF5As8MuCOiHQlmpgmtSAQ6W2ySgw1YyoJ2Zn2U-8SfzOT1yd9Dsgq1ryjyj7FDaiXH0cXWTH82m0q88Tlp_QLPgi/s400/soucit1.jpg" border="0" /><br /><div></div><br /><div>V době, kdy jsem chodila na střední školu - a bylo to mnoho let před příchodem aktuálního "EMO" trendu - propadla jedna z mých spolužaček na čtvrt roku hlubokému smutku. Z premiantky se stala holka, která nedělala ani ty nejdůležitější ze studijních povinností. Připadalo jí to zbytečné. Mluvila o jednonohém vrabci, kterého viděla cestou do školy, o své babičce, která před pěti lety přišla o životního druha a dodnes mu každý den stele postel, ale i o mnohonásobném vrahovi, který měl být popraven. Přemítala, jak se ti lidé cítí. Chtěla brát na svoje ramena všechnu bolest světa. </div><br /><br /><div>Pochopitelně ji brzy poslali k psychologovi. Pokud si vzpomínám, tak ten jí tehdy moc nepomohl. Všechno přešlo v průběhu několika měsíců samo od sebe. Často si na ni vzpomenu.<br />Někdy se mi zdá, jakoby existovaly chvíle (a puberta je jedním z takových období), kdy má člověk blízko k místu, kde jsou uloženy všechny pozemské smutky a bolesti. Někdy se jej dokonce i dotkne a ten mráz pak v sobě dlouhou dobu nosí. A někteří lidé jakoby byli náchylnější než jiní.<br /></div><div><br /></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5421055073669702290" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 394px; CURSOR: hand; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDmX8A2SjGDrrUW6UwrjIcjQ1p0TtyBgdVtXSDnk-wJXSnBOPVs3iKfp1Ada7C_vhLjfp4LNX1dNDZcjg3FpVoBk0rhq5j96WZm-5vrN3_n1qVDWd6_NjQjL9BqKjixQHBdt3OItobvZRB/s400/soucit2.jpg" border="0" /><br /><br /><div>Je to jedna z věcí, ve které v souvislosti se změnami, které k nám teď přicházejí, doufám. Doufám, že najdeme ideální postoj k soucitu, který v sobě od dětství potlačujeme. Že stále více z nás objeví v srdci empatii nejen pro své blízké, ale i pro ty, o něž bychom se teoreticky nemuseli zajímat, a v neposlední řadě i pro naše nepřátele - pokud i ti trpí. Věřím, že něco takového by přispělo k vyšší míře vnitřní svobody každého z nás. </div><br /><br /><div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-8267395974060171872009-12-29T04:18:00.000-08:002009-12-29T04:22:23.543-08:00Co s egouškem?<div>Nevím, zda to souvisí se zvláštním obdobím, které teď všichni prožíváme, nebo zda je to jen součást mého vnitřního vývoje, ale opravdu intenzivně v posledních měsících řeším roli vlastního ega. Svého času jsem si tohle centrum osobnosti docela pěstovala. Věřila jsem, že svět má být plný silných osobností s jednoznačnými názory – protože to je to, co jej činí dynamickým a pestrým. Naopak v posledním roce se na mě hrne docela dost informací o tom, že „egouška“ je třeba pohřbít, zahrabat pět metrů hluboko, udusat na něm hlínu a navrch ještě plivnout, aby bylo pohrdání vlastní sebestředností dokončeno.</div><br /><div></div><div><br />Celou tuhle problematiku jsem, jak doufám, rozlouskla včera. Měla jsem velice zvláštní „mimo-fyzickou“ zkušenost. Mívám je poslední dobou často a docela si je hýčkám, protože mě dostávají do příjemného spirituálního rozpoložení. Nejdřív se mi podaří odlehčit celou hlavu, pak ucítím brnění v nohách a pár chvil na to zažívám super-intenzivní pocit svobody. Asi je to hodně daleko od všech těch jogínských stavů blízkých osvícení, i od „astrálního cestování,“ které je teď celkem v módě a které tak krásně popisuje třeba Alue (<a href="http://karolinaloskotova.blog.cz/rubrika/astralni-cestovani">http://karolinaloskotova.blog.cz/rubrika/astralni-cestovani</a>). Je to spíš takový usmolený vyšší stupeň meditace – to nejlepší, čeho jsem v současnosti schopná.<br /></div><br /><div>No. Tak jsem si včera lebedila v tomhle krásné stavu – jako mimino v děloze – a najednou se mi začaly do hlavy vkrádat myšlenky na to, že se mi strašně nechce vracet zpátky do fyzického těla s tím zatraceným egouškem. Obvykle mi jakékoliv větší přemýšlení tenhle stav přeruší a nechá mě pěkně natvrdo dopadnout zpátky. Tentokrát to však šlo. A já přemítala, zda bych se neměla, jak to někteří doporučují, o úplné odstranění ega skutečně pokusit. Právě v tu chvíli.</div><br /><div><br />A najednou to přišlo. Hotové osvícení. Viděla jsem (ne očima, spíš jenom hlavou, fantazií) sama sebe, jak v jedné ruce (byla to moje levá) držím zářící spiritualitu a v druhé (pravé) svůj obyčejný život. Nevím teď přesně, jak jsem si jej představovala. Možná to byla hrstka hlíny. Tu úžasnou věc ale představovala sama ta scéna. Jednak jsem okamžitě pochopila, že se mi právě v hlavě objevil rozpor, který jsem řešila – totiž, zda se pokorně uzemnit, nebo zkusit zabojovat a zbavit se vlastní pozemské osobnosti. Ale druhak, a to je daleko důležitější, samotný obrázek v hlavě mi dával odpověď. Ty dvě volby nebyly mou součástí, netrhaly mě na kusy. Ne. Já jsem je držela v rukách. Mohla jsem kdykoliv kteroukoliv z nich pustit. Mohla jsem o nich rozhodovat. Já sama jsem nespočívala uvnitř jedné nebo druhé – já jsem stála jako nástroj volby mezi nimi. Je člověk nástrojem volby a pouze svými rozhodnutími dává sám sobě tvar? Netroufnu si to takhle zobecňovat. Mám ale svou odpověď. </div><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5420631853893153586" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 266px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj67IBhjsxBoNjaH6KbHXjwFF477LttgeigKXA1DhcMCgKy3Wz1U1twiAYDNAH9F3OAz8I1qyC6QofZzHieSxOH8WcLFqQOY-zJ-SaTQEVRCyAitRCUd3mwLahcXXE49yPEj6imxnbhOL0/s400/sun.jpg" border="0" /><br /><div></div><div>Egouška netřeba rozpouštět. Jen je dobré si uvědomit, že není naší součástí a můžeme se jej v těch pravých chvílích vzdávat. Zbavit se ho ale úplně by bylo stejně bezúčelné, jako vyhazovat šaty, o nichž si nejsme jisti, zda se ještě jednou nebudou hodit. </div><div> </div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-5024211491160661622009-11-18T11:43:00.000-08:002009-11-18T11:57:07.821-08:00District 9Mým prvotním záměrem není zveřejňovat zde recenze na filmy – spíš jen upozornění na zajímavé kusy videa a přínosné informace v nich. Když jsem se ale rozhodla zmínit se tady o filmové novince District 9, už předem jsem věděla, že budu muset začít jednoznačně hodnotící větou. <strong>Jde o vynikající film!</strong><br /><br /><br /><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5405531972008494914" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 267px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGuNXMOP1E0alOe-OaJV-Wuendr3xYqTjr-2YX1qujNbP3ccNW9-nMS12_7WS-yIq8FhfLhsEc5VYoGlL9E8jVf-T9C2n7jvAkMOORqG-p9fJxcdKWZmGSZjQZ7rUtwy4lOIOtFAfI1YXu/s400/dee.jpg" border="0" /><br />District 9 představuje „jiný“ film o invazi mimozemšťanů. Většina z nás, kteří o přímém kontaktu s mimozemskou inteligencí někdy fantazírujeme, si představujeme onu historickou chvíli jako něco, co náš život zcela změní. Očekáváme od našich vesmírných přátel snad i nějaké zásadní informace – o existenci, o vesmíru, o dokonalejších technologiích. Co kdyby ale všechno dopadlo zcela jinak?<br /><br /><object height="340" width="560"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/6nL95UptIqg&hl=cs_CZ&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/6nL95UptIqg&hl=cs_CZ&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="560" height="340"></embed></object><br /><br />Mimozemšťané, nehezcí tvorové, pro něž se mezi pozemšťany brzo ujme označení „kreveťáci,“ na Zemi ztroskotají. Když tým vojáků a sociologů připravených navázat meziplanetární diplomatické vztahy nakoukne do obrovské mateřské lodi, nenajde tam osvícené, polohmotné a přátelské bytosti, ale statisíce vyplašených a zubožených bytostí. Kam s nimi? Do „okrsku číslo 9“ – a tam je oplotit a pokud možno ignorovat.<br /><br />Diskriminace chudáků kluků mimozemských je do očí bijící a jednotlivé nespravedlnosti se dotknou asi každého diváka. Podle mě je to dáno tím, že režisér Blomkamp vykresluje ve svém filmu konflikt, který v realitě neexistuje, a tudíž na něj divák nemá žádný politický nebo jiný názor. Různí lidé mají různé názory na existenci chudinských slamů, na nepřizpůsobivé občany, různě posuzují protivníky válečných konfliktů a podobně. Ve výsledku se proto vždy rozdělí na alespoň dvě skupiny. Jedna si řekne „chudáci malí“ a druzí zastávají pozici „dobře jim tak“ nebo „neexistuje jiné řešení.“ Když však District 9 zachycuje na utlačované straně entitu, kterou z praktického života neznáme, hledíme na celou situaci objektivně – nikomu nefandíme a k nikomu necítíme nesympatie.<br /><br />Zda to byl záměr tvůrců, to nevím. Vypočítavost vzájemných krutostí mezi lidmi a kreveťáky, které vyvrcholí, když se úřady rozhodnou mimozemšťany přestěhovat, však vyráží dech. Když člověk slyší výroky <em>„pamatujte, že úsměv je levnější, než kulka“</em> nebo <em>„vezmi si to jako památku na svůj první provedený potrat,“</em> asi ho trochu zamrazí. Oběti na obou stranách agrese se zde zkrátka počítají s chladnou samozřejmostí.<br /><br />Když diváka nechá scénárista dostatečně nasát surovou atmosféru v ultrarealistickém kabátku (značnou část děje vidíme, jako by nám ji zprostředkovávali reportéři televizního zpravodajství), vše obrátí. Do situace trpící oběti uvrhne člověka, kterého už z předchozí části snímku známe. A nechá nás trpět s ním. Teprve pak dostává otupělá krutost příchuť ostré bolesti. Teprve pak máme šanci zkusit si, jaké je to „na druhé straně.“ Jaké je to stát se obětí někoho, kdo nesdílí naše utrpení. Jaké je to, když se uprostřed všeobecné netečnosti odehrává tragedie.<br /><br />Must see, rozhodně. Jeden z těch filmů, od kterých odcházíte a říkáte si – teď na nikoho alespoň 24 hodin nebudu hnusnej :-). </p><p></p>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-82252010150825042062009-11-17T03:17:00.000-08:002009-11-17T03:21:07.567-08:00Díky, lidé<div>Děkuju všem, kteří tehdy běh věcí popostrčili tím správným směrem.</div><br /><div>Děkuju všem, kteří dnes nejsou tak pitomí, aby si mysleli, že demokracie je, slovy Madeleine Albright, dárek s mašličkou, na kterém se nemusí pracovat.</div><br /><div>Demokracie je nekončící práce.</div><br /><div>Děkuju všem, kteří pracují.</div><br /><div>Děkuju.<br /></div><div></div><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5405030874182338834" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 267px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpYh3Huf6IrncBDncbHvBwB1n827dQ3KINdgoK1JO9FZwx_iZ1Wanzd2TlDhAzWYAW9O61ehHrq7kTmlWJE9Fy9MDe3bmARFMO6OeEO50ON-ZeT3grg0fL7kdnmUOwYpt_pG7LCiRGzNW8/s400/revoluce.jpg" border="0" /><br /><div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-81961091078376913102009-11-04T15:42:00.000-08:002009-11-04T15:43:22.690-08:00Citlivý muž duchovního založení?<div>Nijak zvlášť se nestydím za to, že jsem v mnoha ohledech, dle dnešních měřítek, sto let za opicemi. Věřím na nezastupitelnost rodiny, nehlásím se k žádné odnoži humanistů a dobrovolně jsem se rozhodla udržet si některé předsudky. Je mezi nimi i pár poměrně nepěkných. </div><br /><div><br />Od doby, co mě spiritualita zajímá, se proto potýkám s několika vnitřními konflikty, které plynou z kombinace mé tradicionalistické povahy a progresivního koníčku. Posledním velkým tématem, o němž filozofuji, je téma „citlivého muže.“ Prý jej některé ženy stále vyžadují. A jelikož tu máme už několik let obrovský boom všech oblastí mezi nebem a zemí, patří k žádaným charakteristikám ideálního partnera stále častěji i zájem o oblast spirituality.</div><br /><div></div><br /><div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5400398198687870050" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 308px; CURSOR: hand; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcBMihXcWjYP_AWCSS1avxOBYmagYj_XHK5d5xo69LqQgJDlJ-IIvDKoFU-DpdpDL5HKxCtwWX8td3INlNYXxM3piH0cVNTSAS0RjTUNs-j4eIZnm9kwSKK-yIkXgc9GIkw0PSnAKHqKG2/s320/kapl.jpg" border="0" /><br /></div><br /><div>Často přemýšlím, zda je to vůbec možné – dlouhodobě udržet vztah, v němž jsou oba partneři velkými a nepraktickými fanoušky duchovna, andílků, channelingu a bezbřehého pozitivního smýšlení. Jak pak vypadá taková společná domácnost? Dva lidé válející se v objemných tunikách po zemi a malující mandaly, zatímco schránka přetéká nezaplacenými složenkami a nejmladší potomek svádí s kočkou boj na život a na smrt o poslední sousto tři dny starého krmiva?<br /></div><br /><div>Muži a ženy nejsou rozdílní bezdůvodně. Někdy mám pocit, že je to rozdělené jako obsah (dává žena) a stabilita (zajišťuje muž). Když se sejdou dvě hypersenzitivní bytůstky, nepochybuji o tom, že jejich život přetéká „obsahem“. Ale kdo drží ty živoucí pilíře?<br /></div><br /><div>Potřebuji chlapa, který se na ose vnímavosti pohybuje v rozumných mezích. Chlapa jako uzemňovače. Chlapa jako toho racionálního, který mě v pravou chvíli povzbudí a v pravou chvíli mi řekne, že dělám ptákoviny. Prakticky ho takového potřebuji. Ale nemyslím si, že bych z toho byla vnitřně šťastná. Proč bych se asi jinak sama před sebou v tomhle textu omlouvala… </div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-11833782411655284052009-11-02T08:56:00.000-08:002009-11-02T09:01:36.705-08:00Trojúhelník - aneb "nechte se vytáhnout"<div><em>Pixie patří mezi nejzajímavější „duchovní“ postavičky na youtube. Sleduji ji přibližně od začátku letošního roku a jako mnoho dalších jsem k ní celkem přilnula. Publikuje videa – ačkoliv ve skutečnosti jde spíše o audio záznamy s několika sugestivními obrázky – která v sobě spojují channeling, osobní zkušenosti a teoretické i praktické poznatky z neuvěřitelně rychle se rozvíjející oblasti „duchovna.“ Ráda bych se o některé z jejích zpráv podělila, protože podle mě za to stojí. Rozhodla jsem se nedělat k videím titulky, ale spíš je prostřednictvím blogového záznamu interpretovat.<br /></em><br /><br /><object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/UtwHXD8GWtM&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><br /><embed src="http://www.youtube.com/v/UtwHXD8GWtM&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object><br /><br />V květnu loňského roku publikovala poselství týkající se trojúhelníku. Jeho praktická využitelnost je něco, co si může vyzkoušet skoro každý, a mohu potvrdit, že práce s trojúhelníkem má celkem dobré odezvy i u skeptičtějších lidí. </div><br /><div><br />Trojúhelník má fungovat doslova <strong>jako dopravní prostředek, jako „výtah.“ Je žijící entitou.</strong> Nejjednodušším způsobem, jak to využít, je <strong>představit si jej při duševní aktivitě</strong>, která se k tomu hodí a která je vám blízká (modlitba, meditace, nějaká forma fyzického cvičení nebo zvláštních dechových praktik). Pokud jste to nikdy dřív nezkoušeli, je prvotní zážitek většinou docela překvapující. U mě osobně je ten pohyb vzhůru velice znatelný. Je to jako chytnout se lana, které se nečekaně napne a vznese člověka do vzduchu. </div><br /><div><br />Prakticky lze tuhle věc dobře využít při duševní hygieně. Když jde na člověka depka, brodí se v potížích a potřebuje trochu nakopnout. Napadá mě slovní spojení: <strong>„povznést se nad problém.“</strong> To je docela výstižné. Jde o formu očisty. Nedokážu posoudit, zda to s tím nějak souvisí, ale já osobně si svoje meditační trojúhelníky nejčastěji představuji jako lesklé a zářivé tvary – připomínající hladinu moře nebo odlesky skla či křišťálu.<br /></div><br /><div>Jako jednu z možností využití trojúhelníku doporučují Pixiini průvodci <strong>variantu, kdy si špičku trojúhelníku představíme někde nad hlavou a jeho základnu pod naším tělem</strong>. To je způsob, který pomůže navodit stav „trojúhelník coby dopravní prostředek.“ Prostě se necháte vyvézt tam, kam byste rádi. Stejně tak napomáhá k plynulému přijímání různých forem energie a poskytuje ochranu.<br /></div><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5399551887083954642" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 236px; CURSOR: hand; HEIGHT: 179px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjtyM5ZB2z_lNHEY5yfo6WxWHOaSCO633mqUScwx8WGqjFPliyEq2g7wMbGN8sdhqItOe6eJzIMhQB-SuL3iL8DOtN51idijbUh9MdBDkCMzO5qz_DEfNLbSULbzkhUzI23xLKWkFMjzhr/s320/troj.jpg" border="0" /><br /><div>Trojúhelník má schopnost <strong>aktivovat „třetí oko.“</strong> Znám lidi, kteří celý koncept „třetího oka“ pojímají dost fyzicky – soustřeďují se na místo ve středu čela a očekávají tím aktivaci nějakých mimořádných schopností – nejčastěji jde o vidění aury, silnější intuici a podobně. Moc tomuhle pojetí nefandím. Vždycky jsem měla pocit, že je lidské „třetí oko“ umístěno spíš mimo tělo. Jako jakýsi nástroj, který čerpáme, ačkoliv fyzicky není naší součástí. </div><div><br />Myslím, že to chce trochu času a otevřenou mysl, abychom začali vnímat trojúhelník tak, jak to Pixie doporučuje – jako něco živoucího, jako dopravní prostředek, jako zdroj pozitivních emocí, informací a energie ve všech formách. Docela dobrým způsobem, jak se s jednotlivými geometrickými tvary spřátelit, je <strong>fyzicky si je namalovat</strong> – a nebát se při tom nejrůznějších kreativních technik. Někoho baví práce s kružítkem a pravítkem, osobně ale spíš doporučuji brát to všechno „baj ruka.“ Když zjistíte, jaká barva a jaký typ se vám v kombinaci s konkrétním tvarem nejvíce líbí, je pak snazší si v mozku vytvořit představu ideálního meditačního společníka. V souvislosti s trojúhelníkem mě ještě napadá téma poměru jeho stran. Myslím, že ve většině případů se pracuje s trojúhelníkem rovnostranným. Možná by stálo za experiment vyzkoušet účinky nějakých méně tradičních verzí :-).</div><div> </div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-86652174589668660752009-11-01T15:23:00.000-08:002009-11-01T15:25:03.068-08:00Dnes intimně - taky vám tak divně rostou chlupy? :-)<div>Začalo to už v lednu letošního roku, kdy se mě kadeřnice zeptala, zda jsem se náhodou nepokoušela sama se ostříhat. Po mé odpovědi, že jsem se od našeho posledního setkání výjimečně o žádné experimenty nepokoušela, mi sdělila, že mi tedy nějak divně roste část vlasů vzadu na hlavě. Moc rychle. A že to tím pádem vytváří pramen dlouhých vlasů, se kterým neví, co má dělat. Nosím vlasy skoro výhradně stažené do culíku, tak jsem nad tím jen mávla rukou.</div><br /><div></div><br /><div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5399280170459919234" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 297px; CURSOR: hand; HEIGHT: 268px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlYkRHmCe2vFzADOkjCe-A_UMOmnUtKbmtbjJZtYa24LNOAzK4FqLQALeu6cq9rTIf5Xt_ViOYuamSPLhnyUIEymCtDvE7HZrE0o8S5JwPnuSgSg_4PwWMhHw1ePBUDMSH1OqzegL8TJZY/s320/psik.jpg" border="0" /><br /><br />Událost se mi vybavila o několik týdnů později, kdy jsem zjistila, že mi dva chloupky na jednom z prstů pravé ruky narostly do takřka dvoucentimetrové délky. Vzhledem k tomu, že si depiluji i ruce, mě tohle už trochu zarazilo a svedla jsem to na nějaké buňky degeny.<br /><br />Poslední kapkou se ale stalo včerejší ráno, kdy jsem ráno při líčení zjistila, že mi jeden z chloupků v pravém obočí narostl za den (!) o skoro dva centimetry. Něco takového jsem naposled viděla před mnoha lety u svého dědy - horala a drsného chlapa :-).<br /><br />Pomalu ale jistě to přestává být vtipný. Mám přirozeně hodně minimální množství testosteronu – díky čemuž se mi v pubertě téměř úplně vyhnulo akné a proto mi i chloupky rostou v porovnání s některými kolegyněmi jen velmi slabé.<br /><br />Jediné, co se mi na dané téma podařilo vygooglit, bylo několik článků o tom, že anomálie v růstu vlasů a chlupů bývají způsobeny mitochondriálními onemocněními – respektive mutacemi v DNA. Většinou jde ale o choroby vrozeného charakteru.<br /><br />Zaúkolovala jsem se zjistit, zda se tahle legrácka týká jenom mě, nebo zda jde o rozšířený jev. Původně jsem měla v plánu odpozorovat to na domácích mazlíčcích. Plány mi pokazil rychlý příchod zimy, kdy se ze všech stávají chlupaté koule.<br /><br />Svoje momentální naděje směřuji tedy k setkání s dlouholetou kamarádkou, která se příští měsíc vrací z Irska, kde obchoduje s cukrovou depilační hmotou. To je teď celkem trendy záležitost. Kdo jiný, než ona, by měl mít o problému přehled. Podám raport :-). Stále znovu zjišťuji, jak je svět zábavný místo :-). </div><br /><div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-8395454021514511972009-10-26T19:17:00.000-07:002009-10-26T19:23:53.785-07:00nebojte se<div>Šíří se to jako lavina – a je to všude. Každý rozhovor s blízkými lidmi, každý článek, který otevřu, každá kniha, každé video, každé umělecké dílo… ze všeho doslova křičí ta aktuální zpráva – Lidé, nebojte se!</div><br /><div></div><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397099749250882498" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 214px; CURSOR: hand; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhh3-BDMuj94xFhclqJwwJh-2PqysZGmXbk24GVId2xqThhBixg48S533UsSWUhOjbR_ZumS_M5xE94TAK84CqMi3GlmTz7ZrI_T60RIRDlN0DvmuZ1kGsk4AxqvcEt4yAJFXyIpz_-4924/s320/Run_Free_by_larafairie.jpg" border="0" /><br /><div><br />Nikdy jsem takovou smršť ještě nezažila, vlastně jsem dřív ani nevěřila, že nám někdo nebo něco zprávy dává. Teď jsem si ale jistá a naplňuje mě to nebývalou euforií. Neboj se, nebojme se, nebojte se.</div><br /><div><br />Velkou hru se strachem u mě mimo jiné odstartovala hospodářská krize. V té době jsem byla ještě příliš pitomá, než abych si dokázala odříct svou pravidelnou dávku hororových zpráv. Skoro jsem po nich pátrala. To mám vážně kupovat zlato, nahromadit potraviny a čekat na ty celosvětové nepokoje, které někteří čeští guru predikují každého čtvrt roku?</div><br /><div><br />Když na tohle období koukám zpětně, musím se sama sobě smát. A nemůže za to ani tak skutečnost, že krize zřejmě končí, jako spíš fakt, že jsem prostě zas o něco zmoudřela. Strach je pomíjivý a my jsme ještě nikdy ve své historii nebyli na problémy sami. Bolest přijde a odejde. Na konci každého konfliktu je smír.</div><br /><div><br />Naložila jsem si víc dobrovolné práce, než kdykoliv předtím v životě. Potkávám spoustu statečných lidí – na místech, kde bych je nikdy nečekala. Pomalu a nenásilně rozpouštím svého egouška. Přeji vám totéž. Bunkr zatím nestavím, ale koupila jsem si jednu mrňavou zlatou cihličku – představa, že do něčeho tak srandovního někteří lidé schovávají vlastní budoucnost, mě pobavila a rozesmutnila zároveň.</div><br /><div><br />Nebojím se. Nebojte se, Nebojme se. </div><br /><div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-39007122720163789862009-09-23T02:50:00.000-07:002009-09-23T02:52:33.864-07:00Můj Bůh je děda na obláčku<div><em>„Věříš v Boha?“<br />„V něco věřím, ale můj Bůh je spíš princip, ne děda na obláčku.“</em></div><br /><div><br /><br />Nespočítám, kolikrát jsem na takovouto otázku slyšela přesně tuhle odpověď. Většina z nás existenci Boha relativizuje. Ponižujeme či povyšujeme si ho na jakýsi neurčitý princip, stačí nám existence Boha jako veškeré existence, jako něčeho éterického v nás a kolem nás. Snažíme se oprostit od všech předsudků, které nám o Bohu kdy kdo vštípil a hledáme svou nejvyšší bytost prostřednictvím co největšího rozšíření našeho vědomí. Pro veškerou snahu možná opomíjíme nápovědy, které nám byly dány…<br /></div><br /><div>Stále častěji se dočteme, jak nesmírně dokonalou konstrukcí naše tělo disponuje. Dokonalejší, než bychom sami sobě uměli dát. V posledních dvou letech se množí i informace o tom, že – pakliže jsme ochotni s konceptem existence mimozemských civilizací souhlasit – jsou nám naši vesmírní přátelé daleko podobnější, než jak by to kdokoliv předpokládal. A proto musím často přemýšlet nad tím, proč má tolik lidí s „polidštěným“ Bohem takový problém, když už víme, že je naše fyzické vzezření výjimečné a když máme pro člověka „stvořeného k Božímu obrazu“ nejednu oporu hned v několika náboženstvích.</div><div> </div><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5384598345467072818" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 229px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-APXRe57WeG4zOpXMIoV3tMkzAuvzpZbvx5s1rHJrlgKwcwKVeKHnTGtk_A0-pmAkLsjNJWPftYpDZK0AfmJGBFBjDFh_LanYjaCAk9NXBRwD2dDCs3MX8KuiEtmGbtjmUMPNznXB5mB3/s320/buh.jpg" border="0" /><br /><br /><div>Propagátoři nekonkrétního Boha nejčastěji považují Vesmír za striktně spravedlivý, fungující zcela na principu akce a reakce. Ale stejně jako mají ty nejlepší pozemské právní řády institut „zmírnění tvrdosti zákona“, stejně tak podle mě existuje jakási kosmická pomocná ruka pro ty, kteří o ni požádají.<br /></div><br /><div>Věřím, že za vznikem světa nestojí objektivní a odosobněná nezbytnost, ale jedno jediné subjektivní přání, rozhodnutí o existenci světla.<br /></div><br /><div>Věřím, že naše životy nehodnotí nesmlouvavé váhy dobrých a špatných činů, ale že je posuzuje někdo, kdo zná naše duše a má s námi soucit.<br /></div><br /><div>Věřím, že nad námi drží ochrannou ruku někdo, kdo má osobní zájem na našem dobru a prospěchu.<br /></div><br /><div>Věřím, že Bůh, stejně jako člověk, je schopen subjektivního jednání (že bychom se tady dotýkali kvantové fyziky?) a má pochopení i pro ty, kteří by na pekelných vahách neobstáli, pro polepšené hříšníky. Mám s tím své zkušenosti.<br /></div><br /><div>Můj Bůh je jistý děda na obláčku. A oběma nám to tak náramně vyhovuje.</div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-85819421635300772002009-08-24T14:15:00.000-07:002009-10-26T19:35:15.496-07:00Dnešní barevný zážitekSbírám zvláštní minizkušenosti. Jakože drobnosti, které jsou nějakým způsobem zajímavé, ale ne tak moc, aby o nich člověk psal kamkoliv jinam než na blog. Za posledních několik let se mi takových krásných podivností sešlo mnoho, protože svět je jiný než býval a kdo chodí s očima otevřenýma, žasne mnohokrát denně. Tu dnešní zkušenost jsem si nazvala: Modrá voda.<br /><br />S naším dřezem se znám poměrně důvěrně. V době, kdy jsme neměli myčku, jsem s ním klábosila klidně i víc jak hodinu denně, od zakoupení paní myčky už se sice setkáváme méně, ale stále víc než s některými příbuznými. Znám ho proto poměrně dobře a vím, že na jeho serióznost je docela spoleh.<br /><br />Proto mě překvapilo, že se v něm dnes večer každá voda zbarvila do tmavě modra. Všimla jsem si toho při mytí hrnků od kafe. Pustím vodu - teče průhledná, v dřezu získává místy indigo barvu. Zanadávám, kdo tam zas co vylil, nechám vodu odtéct a hledím do krásně čistého a zcela nemodrého dřezu. Koukám, jaké barvy je náš saponát - žluté a má i ve vodě celkem standardní barevné odlesky. Vezmu sklenici a naleju do ní z kohoutku vodu - je zcela bezbarvá. Zkusím tedy opět napustit vodu do dřezu a ejhle - znovu se zaskví modrými pramínky, které vyvěrají odnikud a končí v jímce.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlKrv-eq-JgJIn5aJhy9GbyVP9YV3azybxIZ_DGoOyTIw-GTO4z8cyyzXAF9Lbo_EeklPHPfK9Wva2BEuoqnaxE66a5VahvQw039ixyrkdMB81Ux5RZKbi9khlTYF6H86YI7R_szI0Yh78/s1600-h/water.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5373642773008520802" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: pointer; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlKrv-eq-JgJIn5aJhy9GbyVP9YV3azybxIZ_DGoOyTIw-GTO4z8cyyzXAF9Lbo_EeklPHPfK9Wva2BEuoqnaxE66a5VahvQw039ixyrkdMB81Ux5RZKbi9khlTYF6H86YI7R_szI0Yh78/s320/water.jpg" border="0" /></a><br /><br />V tu chvíli už mám radost. Další malá záhada. Zítra si s ní zkusím trochu pokecat.abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-36758933105910269722009-08-24T14:02:00.000-07:002009-11-02T11:20:18.296-08:00Jak jsem hledala sex v Harry PotteroviJsou na světě lidé, kteří věnují velkou část svého života hledání drobných a populárních nešvarů, které se denodenně hrnou na veřejnost. Někdo zasvětí život boji proti bankovním poplatkům, jiný vysbírává psí hromádky v parku a jsou i tací, co se specializují na vyhledávání podprahových sdělení v těch médiích, která na sebe lidé nechají denně působit. Koření takovým průzkumům dodává skutečnost, že podprahové zprávy jsou v civilizovaném světě již desítky let zakázané, takže usvědčení nějakého giganta z téhle činnosti bývá záslužné, na druhou stranu se však menší prohřešky obvykle nijak netrestají.<br /><br /><br />Navzdory tomu, že někteří lidé žijí v představách, že hlavním obsahem podprahových zpráv jsou nabádání, koho volit a koho naopak nenávidět, realita je o mnoho prozaičtější. Do reklam jsou totiž nejčastěji přidávána slova a symboly, které mají posílit její efekt a přitáhnout konzumenta. Nikoho proto nemůže překvapit, že nejčastějším výrazem, který se po celé 20. století zabudovává do reklam, je slovo SEX. Má jednoznačný obsah v mnoha jazycích. Slyšíme, že kde co je "sexy", vidíme vnadné krasavice a vypracované fešáky a někdy naše podvědomí zaznamená i to, čeho si vědomě nevšimneme - slova SEX schovaného v nějakém textu či logu.<br /><br /><br /><div><div><div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5373639231447284706" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 212px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjq6wBbUAU1xJr6ErA4sFy1fbowtWB2X5ezCUpJD4WSjIRM6g7QfdYajbR2WFa_VeVPmxpE4Vkc-t0Umnad3R3KNB6QHD-WH7iyeZ52bv5GtzJJDFw9XVI5yko2Vvx7E0CG0yFrT_WjttQH/s320/pivo.jpg" border="0" /><br />Když to hodně zjednoduším - člověk si za to může sám, protože je příliš ovládán pudy. Sex je v našem hodnotovém žebříčku velmi vysoko a necháme se jím snadno zlákat. Už tím, že si to slovo dám do názvu příspěvku, atakuju instinkty potenciálních čtenářů.<br /><br /><br />Když jsem narazila na jednoho takového experta na podprahové zprávy, kterak ve videu na youtube odhaluje slovo SEX v řadě plakátů k filmům s Harry Potterem, byla jsem nejdřív skeptická. Jednak si myslím, že zájem o něj je už stejně tak extrémní, že zasahuje většinu cílového publika, takže netřeba dalších švindlů, a jednak mám k Harrymu celkem osobní vztah a mám tendenci ho spíš obhajovat.<br /><object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/xMjxrKIWTIg&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><br /><br /><br /><br /><br /><br /><embed src="http://www.youtube.com/v/xMjxrKIWTIg&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object><br /><br /><br />Zkusmo jsem si zadala pár klíčových slov do googlu a vypadl na mě příspěvek na jednom blogu, kde autor píše: <em>"Tak jsem si stáhl všechny plakáty k HP, které jsem našel, a začal je zkoumat. Výsledek byl ohromující - našel jsem slovo SEX alespoň jednou ve všech plakátech, s výjimkou dvou."</em><br /><br /><br />To mě zlákalo a rozhodla jsem se pro vlastní experiment. Stáhla jsem si dvě verze plakátu, který v době vydání videa (srpen 2008) ještě zřejmě nebyl k dispozici - šlo o jeden z nejfrekventovanějších obrázků v reklamách na nejnovější film Harry Potter a princ dvojí krve. Oficiálně se vyskytuje ve dvou verzích, které jsou vůči sobě zrcadlově otočené a jen mírně upravené. Ideál by byl, pokud bych našla SEX v obou z nich - pak by to nemohla být náhoda, protože se jedná o jeden obrázek ze dvou pohledů - takový nápis by tedy musel být účelně vložen do obou verzí. Odkazy na celé plakáty ve vyšším rozlišení najdete pod článkem. </div><br /><div><br /></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5373639702793449266" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 257px; CURSOR: hand; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiD25IlWTPSucyle0C1BEHr5PLVTDrXVjAuFCzhFgCo93UM0xb-WR0vY9-__NqiowdM-aKr2CgysJ70ZyEfdSWfPIhUlKqel0fldmzAMiM0jcYgaWtcfDi0ihlUNRpN8iPwvS9zNSwFMtl/s320/1.jpg" border="0" /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5373639860494700770" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 217px; CURSOR: hand; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr7bDXmQnOw_29_IzuBUcw1I7pqsVhMNfPJe5dLRVx1Hp3kyfg_aWRgclmnSdUo4m7CxnzgBVJLC65gUz7nt2ZTQBazZHX0zCOjxQFIFc9wFM6v7fT4aEa8xJLc2Z6o12C_0Z8Tb1iRjYC/s320/2.jpg" border="0" /><br />A já to tam fakt našla - v Harryho brýlích :-). Na prvním plakátu je naprosto zřetelný, na druhém už méně, přesto je tam. </div><br /><div><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5373639996036524226" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 276px; CURSOR: hand; HEIGHT: 94px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitzQPyWRkdpuLWDr4B63N-9jnxfbtSEHexHiEuP1Hu84uogF3PVtNzdMBv_GnZK9qCfACxL2Q-TPTRIOl0fO90kn6SXjz0JT0azk_t4p5zbq2IRny-4GW-jyCKGp9PPMwQk_LZ8wv6nOAQ/s320/1a.jpg" border="0" /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5373640148917701634" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 298px; CURSOR: hand; HEIGHT: 108px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk13w50Zet2T04T_ls22yDxp4_2WS1ciS1_fgY-A3G0R8Q93FKZULvde80W9GF-uNF_U5j_2zX8v_tcoh1bH3gAvMmiRvmsq1dKPGOn9V14i-e6HubFxCK96YiugShpPPiPJ5iNBXLBJFU/s320/2a.jpg" border="0" /><br />Jaký z toho vyvozuji závěr? V podstatě žádný. Na maximalizaci reklamy jsme si asi už všichni celkem zvykli. Jediné, co mě trochu mrzí, je snaha o navyšování zisku i u projektu, který nejenže je cílen na mladší lidi, ale který především je veleúspěšný sám o sobě a oblbování potenciálních diváků je prostě tak nějak nedůstojné.<br /><br /><br /></div><div></div><div></div><div></div><div></div><div><strong>Zajímavé odkazy:</strong></div><div><a href="http://sub-lim.blogspot.com/http://inpursuitofhappiness.wordpress.com/2008/09/23/harry-potters-sex-666-subliminals-video/">http://sub-lim.blogspot.com/http://inpursuitofhappiness.wordpress.com/2008/09/23/harry-potters-sex-666-subliminals-video/</a></div><div><a href="http://karolinaloskotova.blog.cz/0906/zijete-ve-svete-podprahovych-dat-videa">http://karolinaloskotova.blog.cz/0906/zijete-ve-svete-podprahovych-dat-videa</a> </div><div></div><div></div><div></div><div><strong><br />Odkazy na obrázky:</strong></div><div><a href="http://www.mannythemovieguy.com/images/harry_potter_and_the_half_blood_prince_new_poster.jpg">http://www.mannythemovieguy.com/images/harry_potter_and_the_half_blood_prince_new_poster.jpg</a></div><div><a href="http://www.harry-potter-movie-buzz.com/wp-content/uploads/2009/05/harry_potter_and_the_half-blood_prince-french-poster.jpg">http://www.harry-potter-movie-buzz.com/wp-content/uploads/2009/05/harry_potter_and_the_half-blood_prince-french-poster.jpg</a> </div><div></div><div></div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-15900470762701995132009-08-13T11:01:00.000-07:002009-08-24T14:21:22.012-07:00V naší Sluneční soustavě se zřejmě něco dějeAsi jsem trochu naivní. Coby laik jsem se donedávna domnívala, že vzhledem k tomu, že dnes už s pomocí teleskopů koukáme i do nitra vzdálených galaxií, nemůže dění v něčem tak směšně malém, jako je naše Sluneční soustava, už nikoho překvapit. A hle - jen v posledních dnech se na veřejnost dostaly tři velké záhady, které usvědčují náš solární systém z neklidu a mnoha skrytých tajemství. Zajímavé navíc je, že v prvních dvou případech učinili objev amatérští astrologové (Australan a Američan).<br /><br />Koncem července se velké věci děly <strong>na Jupiteru</strong>, který utrpěl zásah nějakým opravdu velkým předmětem - viz obrázek. Pro představu přidávám i porovnání velikosti Země a Jupiteru, aby bylo zřejmé, že to, co do nedalekého obra vrazilo, mohlo mít rozměry menší planety.<br /><br /><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5369510990925956354" style="margin: 0px auto 10px; display: block; width: 320px; height: 229px; text-align: center;" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1_O7AkzzJUZ3OpiNqMRMVfPwNeIzTQ5EwCcfMixc6KhlTBDqLMYPW4i8vAmvc9P5vJ1QVAr_7WKklYu_2lTqVkisxWVpI80UjeCv_e15saYNGTJlChAVP-GnWKXXeHaCYCrLEVQBmWp30/s320/jupiter2.jpg" border="0" /><br /><br /><br /><p><br /></p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5369510564414519298" style="margin: 0px auto 10px; display: block; width: 320px; height: 181px; text-align: center;" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeygxX66OLRegZPU7dWq9YURB5FY6-xqCguSRZUn25vKrqgR_kKh2Rgce8iqmMgHnnJ6M_qe5FNiKjRHNkCeWtVugpVMMYcMdJe9nPGzSA-0PAnwNLhLYefsVQUZ7Px5lMAoAzNvSCX9XV/s320/compare.jpg" border="0" /><br />Zdaleka nejzajímavější na celé události se mi zdá dění okolo ní - totiž jednak, že nebyla předpovězena, ale pouze zdokumentována. A za druhé, že kolem ní neustále panuje nejistota - v tom smyslu, že podle oficiálních astro-webů nedokáže nikdo s určitostí říct, zda za srážkou stála potulující se kometa, planetka nebo asteroid. Fakt, že se naší Sluneční soustavou prohánějí tak velké objekty "bez dozoru" docela otřásl mou vírou v bezpečnost Země.Před necelým týdnem se podobný objev konal v případě <strong>Venuše</strong>, na níž se objevila rozsáhlá světlá skvrna. V tomto případě panuje nejistoty ještě více. Barva skvrny je totiž narozdíl od té na Jupiterovi světlá, takže je nepravděpodobné, že by šlo o pozůstatek nějaké nedávné srážky. Teorií je několik, vysvětlení zatím žádné.<br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5369511312909097906" style="margin: 0px auto 10px; display: block; width: 300px; height: 229px; text-align: center;" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3UGhAytUG3gXsikPNCqmrWIBvVIlubvcZEWsOt5FaILUttmNJaEZKbNPPzSSXhLrOu_BnZXOLBPTwuLRUtm51dYMQ-sm8INBGkKPtGf-5NNAqDF0GPplMOzqVDpCKr95XXd5hdTx_PX9q/s320/venuse.jpg" border="0" /><br />A do třetice - zcela čerstvá záležitost <strong>ze Saturnu</strong>, která má už dokonce i své umělecké jméno - "pěst zuřícího Boha". Jde o zvláštní úkaz, který se objevil na Saturnově prstenci označovaném písmenem F. Astronom, expert na Hubbleův teleskop, Phil Plait, se k tomu vyjádřil na svém blogu slovy: "Tak vážně - co se to tam sakra stalo?". Vysvětlení jsou zatím chabá, respektive žádná pořádná. Je možné, že prstencem něco prolétlo, jenže podle Plaitových slov jsou tyhle pruhy neuvěřitelně tenké, v řádu metrů (!), takže je celkem s podivem, kde se vzalo dost materiálu na takovou úžasnou podívanou.<br /><br /><br /><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5369511580323347490" style="margin: 0px auto 10px; display: block; width: 320px; height: 235px; text-align: center;" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZoHdR_VGWg9sCjNJiAFyy5Fy7bJsIVv4231u88yq4dFwrejh77n5SEwyoHG3ydynrxwV2HR-LHNlrcbjYk8yEVlFw4qIhOeKXdxTRZrkNcj0V2ySk868tvrWtR2962qbI1VPqTznGJTSU/s320/saturn.jpg" border="0" /><br />Zdá se, že pro záhady vesmíru se nemusíme natahovat příliš daleko. Něco zvláštního se děje přímo v naší Sluneční soustavě. Lze jen doufat, že všechny ty krásné komety, záhadné planetky a rychlé asteroidy se stihnou zastavit u sousedů. V teleskopech jsou totiž přece jen krásnější, než na vlastním dvorku. </p><p></p><br /><br />Odkazy a zdroje obrázků: blogs.discovermagazine.com/badastronomy, ciclops.org, astro.cz, emailspotting.files.wordpress.com, defenseoftherepublic.com, nasa.gov, newscientist.com, physorg.com, esa.int, astrovm.cz.abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-30760046922568950432009-08-11T20:25:00.000-07:002009-08-11T20:30:34.478-07:00Dušičky moje nejvíc nejúžasnější! Aneb: Je duchovno infantilní?<div>Musím přiznat, že nejsem v rámci tématu úplně objektivní. Nesu si s sebou řadu vzpomínek z akcí, na něž se sjížděly spirituální kapacity 80. let, a kterých jsem se coby dítě čas od času účastnila. Někdy i jako předmět zájmu - malovala jsem abstraktně a měla spoustu imaginárních přátel.<br /><br /><div><div></div><div><br /></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368913815305677010" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 311px; CURSOR: hand; HEIGHT: 303px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGOP97tF6H2pga23pE_EQig0q39gDprpf0nQw6gNY1CPxmwt23YedlLp902I05hZ22mxAMh1vAzkNsq7q0eDvtML6tmMDC8L-kqCFmmOGqhIr6HnItvKhfa7_Uqe7pIoTzbmmb4BM49wB-/s320/d1.jpg" border="0" /></div><div><br /></div><div>Bylo to vždy stejné. Poté, co mě jako nejmladší holčičku ocucaly všechny přítomné dámy, a uvrhly mě tak na několik týdnů do odéru těžkých sladkých parfémů, přišlo obvykle na řadu předávání "pozorností", které by nejspíš přivedly k úžasu každého odborníka na populární kulturu. Z tašek se vyhrnula záplava hrnků se zdrobnělinami jmen obdarovávaných, malých slonů z porcelánu - "pro štěstí" - kterých se nám svého času sešlo snad deset, ošklivých zlatovlasých andílků a umělých květin se stuhami. Obvykle nechybělo ani pár sladkostí pro děti - nejčastěji to bylo tvrdé a s růžovou polevou. Dobře pamatuju jen na polské karamely, které vozila blonďatá dáma z Varšavy, a které trochu zpříjemnily následné hodiny.</div><div><br /></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368913894504393682" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 263px; CURSOR: hand; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPfspNQvmtnR_1wx8N9xvo3H7O26KgKuijlR1QcfXvCLnx8sEDxCPEVZOGJNPKoxkV4J5JY_dk1JUwEIZHYRWUD01zJX3atXUBFnjGVrkVXZGQU3N3NcksZj2MkEuCy1noRcwJEREkx18M/s320/d2.gif" border="0" /></div><div><br /><div>Úvodní dvě fáze ("kdo si dá kafíčko" a "co je u vás nového") se brzy proměnily v neuvěřitelně hlasitou zábavu, při níž každý mluvil na každého a zdálo se, že nikdo neposlouchá, protože u stolu bez problémů procházely i dvakrát vykládané historky. Také se vyměňovaly knížky - v osmdesátých letech často jen xeroxy, a vymýšlely se trapné výmluvy, proč někdo ještě nedonesl literaturu, kterou má od někoho jiného půjčenou už dvanáctým rokem. Zajímavé knihy byly tehdy dost vzácné a jejich ztráta často znamenala ztrátu přátelství. Nejvíc frčel Tomáš, později i Osho.Vzpomínám si na naivky, které si dovolily během seance někam odskočit. Takový neprozřetelný jedinec byl okamžitě šťavnatě pomluven, a to i v případě, že byly v okolí přítomny jeho děti, které už teoreticky mohly mít rozum na to, něco si zapamatovat.Dominantní roli obvykle plnila některá z přítomných dam. Nejhlasitější, nejřečnější a nejzákeřnější. Většinou také s nejsilnější vrstvou rtěnky a nejbetonovější trvalou. Naoko vždy plná lásky a pochopení, schopná citovat kdejakého duchovního mistra, ale když se hostitel zrovna nedíval, klidně zhodnotila předkládané občerstvení nenápadným gestem naznačujícím zvracení.<br /><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368913993175696082" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 277px; CURSOR: hand; HEIGHT: 247px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-UGrLvSEc3wlQYuNQDyboJqFya6cfdPFz3y3DulJlfl7b7xBgD8JEDAW-ykJ1w-t2lct7lYRA_VCPXs7RnfFIz0fM2mjHvb0Ykx556436ztlUcuuSBW5J66rTcU7B92pwzJgM4IR78RyX/s320/d3.jpg" border="0" /><br />Už tehdy jsem se zařekla, že nikdy, nikdy, nikdy, ani kdybych v budoucnu zešílela a stal se ze mě duchovně založený člověk (od osmi do šestnácti jsem byla tím nejzarytějším anti-teistou ve střední Evropě), nebudu pořádat mítinky, na kterých by se mluvilo ve zdrobnělinách a kam by vstupenkou byla kabelka nacpaná hnusným růžovým kýčem.Své slovo jsem dodržela, což nebylo nijak obtížné, protože jsem z vlastní vůle něco mezi introvertem a asociálem. S přáteli si popovídám maximálně v tříčlenné skupince, víc lidí mě unavuje, protože jsem nikdy nevynikala v tom zvláštním umění - vyrazit ze sebe informaci v tu pravou chvíli, aby zapadla do vzácného ticha, které se u stolu zrovna rozhostilo.Přesto jsem se připomínkám svých dětských traumat tak úplně nevyhnula. Lidé, které spiritualita láká a sdružují se pod její záštitou nejen v reálnu, ale i ve virtuálnu, mají z nějakého důvodu velkou zálibu ve zdrobnělinách, blonďatých andílcích, křiklavých barvách a spoustě lesku. Netýká se to jen českého prostředí, stejné je to i kdekoliv jinde. Slovo "láska" je nadužíváno tak strašným způsobem, že by to snad mělo být trestné - podobně je na tom i většina jiných velkých pojmů. Když jsem nedávno viděla větu "Tak, miláčku, já jdu teďka na sluníčko ke kafíčku.", nechtělo se mi věřit vlastním očím.</div><br /><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368914059141468514" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 213px; CURSOR: hand; HEIGHT: 320px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe-rbi-WUZWEpCpQzyeiLaeOIkqBEaUvxAnE5PpIF3rb3bItubIqxhu-4ZYur15gwQtSKzxnMa1k2VCKTmRxHzXDTETv8m9q8dwAuwcENSZEN6DcVNlWm2TrE3v_i9Q8s7jJYhvU9HqPwl/s320/d4.jpg" border="0" /><br /><br /><div>Pointa, ke které se snažím dospět, nemá nic společného s odsuzováním nějaké typické formy vyjadřování. Vlastně nejde ani o ty hrozné obrázky, které, uznávám, se mohou někomu líbit. Pointou je naopak otázka: "Jak to lze vydržet?" Jak je možné zachovat si duševní zdraví v prostředí, kde každý každého rádoby-miluje, v prostředí křiklavých barev, permanentně zneužívaných nelidských bytostí (ať už jde o víly, anděly, skřítky, ale třeba i jednorožce - co ti už si s člověkem užili) a nikdy nekončících debat o tom, jak je třeba být pozitivní. A je vůbec v takové atmosféře místo i pro nás, milovníky Pabla Picassa, pravé kávy bez cukru a občasných depresí, nelásek, ba i nenávistí?</div><br /><br /><div>Obrázky: myspacehumor.com, images.paraorkut.com, dicraft.co.za, media.photobucket.com. </div></div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-65715264983890829852009-08-11T20:18:00.000-07:002009-08-11T20:23:54.399-07:00Stále kontroverzní očkováníTémata spojená s lékařskou etikou způsobí konflikt skoro vždy. Názoroví oponenti si obvykle nemohou přijít na jméno a při vzájemných konfrontacích často přijdou na řadu i emotivní výlevy. Žádný div - jde přece o zdraví a životy.<br /><br /><div><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368912080691339634" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 279px; CURSOR: hand; HEIGHT: 283px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoVbHvZ95m46qP6LBY2EJ6pJ2CDz1v30JwqbkfzZSb8RmkQXP8vltSdeYPfHUzmku7SawNNT1JyeQVrQg0EISBo7Q3Dpx2Sp2BlYcF2t1WCOD5pFASNoHwsouF1deWuqJgYCFBcn5_sBbD/s320/o1.jpg" border="0" /><br />Diskuze na téma očkování nejenže neutichá, ale s množícími se zákeřnými nákazami (a teď zkusme pominout, zda nás ohrožují reálně, nebo zda jde jen o mediální hysterii) naopak nabírá na intenzitě. Odborná literatura i internet jsou zaplaveny závažnými argumenty z té i oné strany, přesto však můžeme odpůrce očkování označit za ty utlačovanější. Narozdíl od zdravotnické propagandy nemají reklamy ve velkých médiích a nestojí za nimi žádní velcí hráči. Česko navíc, narozdíl od mnoha zemí na západ od nás, patří k těm státům, kde se rizika vakcinace příliš veřejně nediskutují a kde je velké množství očkování už v raném věku povinné. Když jsem viděla, jak Češi bleskově vykoupili Tamiflu, ačkoliv i oficiální místa hlásala, že zatím se celkem nic neděje, pomyslela jsem si, jak by to u nás asi vypadalo, kdyby někdo z papalášů prohlásil, že přišel čas pro panikaření...<br /><br />A přitom je v souvislosti s očkováním a farmaceutickým průmyslem obecně ještě tolik neuzavřených témat. Když jsem před několika dny googlovala nějaké informace k vakcínám, zarazilo mě, jak dramaticky se liší grafy znázorňující efektivitu očkování na stránkách zastánců a odpůrců očkování. Je to dobře vidět třeba na příkladu spalniček.<br /><br /><strong>První graf</strong> pochází z oficiálního vládního portálu cdc.gov - amerického centra pro monitoring nemocnosti a prevenci. Na svislé ose je počet případů v tisícovkách, vodorovná osa má na sobě vyznačeny letopočty. Šipka ukazuje na místo, kdy bylo povoleno a nasazeno očkování proti spalničkám. Zdá se, že za tímto bodem už křivka pěkně padá a až na nějaké excesy se drží velmi nízko. Uf... takže ono to funguje. Nebo že by...? </p></div><div><p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368912258425768450" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 194px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwuZkj8aUHtZRX1ELZdjhQPCVCqLjIwi-shTIjQ8iDGPe4jpnfaWLxWR2qxhsfPQxTElmhy3aaEZo9rP1I4ITZMnhWY4zBp1cLrymyVTGhziiBqLuxriHzJfFKRILUD4quqB9ucr5wCVAn/s320/o2.gif" border="0" /><br /><strong>Druhý graf</strong> znázorňuje tentýž problém. Se třemi rozdíly. Jednak jsem ho nenašla na oficiálních stránkách, ale na webu nějakého nadšence, který se snaží na manipulace při posuzování efektivity očkování upozorňovat, za druhé zahrnuje o půl století delší časové období, než ten předchozí a za třetí sleduje úmrtí na spalničky, nikoliv ohlášené případy. Nasazení očkování je opět označeno šipkou a vypadá vyloženě směšně. Z grafu je patrné, že k prudkému snížení výskytu spalniček docházelo v průběhu první poloviny 20. století zřejmě relativně přirozenou cestou a kdyby nestrannému pozorovateli nikdo neřekl, že se v roce 1968 začalo očkovat, nemá šanci to z chování křivky vyčíst.<br /></p><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368912377211146274" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 184px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-I_kALnS8LNutjKhaDgvCPZ0-XynT1hA0uRbFqEdTEAzxsoovZmd9nUQMNPPuVsBrkOKtGpUi9FJ24bPCMA-gFpRXWKf_LTUxo-YJSDSfaTCAuAhh1vsSCtHtoKz-0INdc4pLt5BDSNTa/s320/o3.jpg" border="0" /><br />Aby bylo zřejmé, že nejde o náhodu, vkládám sem ještě jeden graf. Namísto Spojených států se tento věnuje historickým zemím Anglii a Walesu. Znázorňuje dramatické snížení úmrtnosti na spalničky především v prvních dvou desetiletích 20. století. Stále klesající křivku už nasazení očkování v roce 1968 takřka neovlivnilo. </div><div><br /><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368912510938502898" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 214px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLmGSaS5XyQgZlxazZ1NKgJtjqHIq9EIyhWI3A-ANL6mWTZww8Mp-qML0vDdteyAIRD42PXShuxYG5Z-GINBESkDmvkibeG_H4ewEqK6a5ZXVwwRl5n-mCRdO_buRxJsMKdsGpr2Kjonwy/s320/o4.jpg" border="0" /><br />Aby bylo jasno - věřím, že očkování velké množství lidí zachránilo a stále zachraňuje. To je také hlavním argumentem jeho propagátorů, kteří se jím snaží rozehnat všechny stížnosti ohledně vedlejších účinků, které mají příležitostně i fatální důsledky.<br /><br />Jestliže však do zvažování efektivity očkování zařadíme i fakta, která jasně vypovídají o tom, že ve srovnání s tím, jak prudce se úmrtnost na řadu chorob snížila přirozeně od poloviny 19. do poloviny 20. století, vypadají už následná snížení vlivem vakcinace jako kapka v moři. Nemluvě o tom, že počty osob, které na sobě pocítily vedlejší účinky mladé vakcíny do vložených grafů také nikdo nezaznamenal.<br /><br />Zásadní otázka tedy zní: lze obhájit to, že je nejen českým rodičům upírána svoboda volby ohledně povinných očkování jejich dětí, tváří v tvář výše uvedeným informacím?<br /><br /><br /><br /><br /><em>Poznámka: Přiznávám, že obor mého vzdělání neviděl medicínu ani z rychlíku. Výše publikuji své poznámky k veřejně přístupným informacím. Budu ráda, když článek někdo doplní či opraví.</em><br /><br />Obrázky: cdc.gov, whale.to, topnews.in. </div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8304227993784145464.post-90204046731187153732009-08-11T20:03:00.000-07:002009-09-09T13:53:51.940-07:00Je alkohol obětí člověka?<div>Já vím, vybrala jsem si bolavý téma. Stavět se do role obhájce ethanolu, když tisíce žen dostanou i dnes večer pár ran od partnerů vracejících se domů v alkoholovém opojení, když tisíce řidičů i dnes způsobí vlivem alkoholu závažnou dopravní nehodu a když se i dnes rozpadnou díky alkoholové lehkomyslnosti tisíce lidských vztahů, je téměř zločin.<br /></div><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368910495980274082" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 272px; CURSOR: hand; HEIGHT: 226px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF8nZZcXaaKsg9TcBhFVo7QyQ3wls7OLqarAr9cUo0j8O1sRRG3xWhnGrqxQB-yVsN-LU0gGGeq8ZYAZa_TyNJO5gsWpl-iKhLNhF3nVoL0L2sh4s7PlqycGxzjaqRK-a-133cfIwmkinW/s320/alkohol1.jpg" border="0" /><br /><br /><div>Důvodem, proč jsem se k tomuto příspěvku vůbec odhodlala, je můj blízký a musím říct i velmi přínosný vztah k tomuhle téměř odvěkému souputníkovi lidstva. Domnívám se navíc, že špatnou pověst alkoholu vytváří člověk sám - tím, že jeho funkci nechápe a zneužívá.Pohleďmě pravdě do očí - většina z nás se příležitostně napije, chce-li si zlepšit náladu. Netřeba si to nijak idealizovat. Nicméně existuje i málo diskutovaná funkce téhle sloučeniny, která svému konzumentovi pomáhá s otevíráním vlastního vnímání. Věřím totiž, že není náhoda, že je lidská mysl celou řadou látek ovlivnitelná. Ať už jde o léky, alkohol, nebo třeba nejrůznější exotickou flóru, kterou nadšenci vaří, šňupou i kouří. Zkušenosti po odstranění některých konvenčních bariér totiž mohou člověku napomoci chápat svět v širších dimenzích a méně bazírovat na tom, co se mu v kterou chvíli zdá jako realita.Duchovně založení lidé jsou ve věci tzv. návykových látek velmi rozděleni. Od naprostého odmítání k naprostému přijímání. Najdete zdroje, které alkohol považují za téměř největší zlo vesmíru, najdete i zdroje, které v podstatě doporučují užívání některých "oblbováků" při meditacích. Jsou dokonce i tací, kteří radikálně odmítají jeden typ návykové látky a zároveň velmi plamenně obhajují nějaký jiný.</div><br /><br /><object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/n8-mLsRKUHg&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/n8-mLsRKUHg&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object><br /><br /><object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/JSx0ddaXtyE&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/JSx0ddaXtyE&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object><br /><br /><div></div><br /><div>Jak tedy na alkohol a jemu podobné věci pohlížet? Moralisticky řečeno: s rozumem a střídmostí. V úzké rodině ani mezi jinými mně blízkými lidmi se nikdy žádný alkoholik nevyskytoval. Nejčastěji tak s těmihle nešťastníky přicházím do styku v pozdně nočním a raně ranním městě a v prostředcích hromadné dopravy. Člověk je nemusí nijak zvlášť studovat, aby mu bylo jasné, že tihle lidé nepijí, aby načerpali nové spirituální zážitky, ba ani proto, aby si trochu zlepšili náladu (tím spíš, že většina opilců nemá dobrou náladu nikdy), ale aby se ztřískali do němoty a zabili tak další den svých neuspokojujících životů.Osobně mám s rozumnou konzumací alkoholu jen ty nejlepší zkušenosti. Zároveň jsem nikdy neměla problém nepřičichnout k němu třeba měsíc. Abych demonstrovala zvláštnost některých svých zážitků, ráda bych se o dva z nich podělila - a to pro zajímavost, nikoliv jako návod pro jiné experimentátory.</div><br /><br /><div></div><br /><br /><div><strong>První</strong> se udál letos na jaře. Vůbec jsem v noci nespala, protože mě trápily jisté starosti. Když těžká hlava a rozlámané tělo odmítlo odpočinek i po několika hodinách převalování na posteli, zvedla jsem se, přetáhla přes hlavu velké triko, do ruky vzala půllitrovou sklenici s vínem a vydala jsem se courat do naší malé, ale o to divočejší zahrádky. Mohlo být tak půl páté ráno, obloha už začínala blednout. Až po několika krocích po mokré trávě jsem si uvědomila, že v ní stojím naboso. A že mi to docela vyhovuje. Chlazení od nohou pomalu přecházelo v příjemné teplo, které se mi rozlévalo po celém těle. Sedla jsem si na pařez, upíjela ze sklenice a v tu chvíli mi bylo fajn. Jenže, jak se mi to tak často stává, náhle jsem se zarazila s podivem, jak se můžu cítít tak dobře, když mám tolik starostí. Oba pocity se ve mně začaly bít a já pevně zavřela oči a snažila jsem se jim přikázat, ať zmlknou a dají mi chvíli klid. Mezitím jsem dopila víno a pomalu na mě přicházela příjemná malátnost (nezaměňovat s opilostí). Stále se zavřenýma očima jsem měla pocit jakéhosi odhmotnění - jak se to někdy popisuje v návodem pro meditaci. Cítíla jsem, jak se zbavují tíhy nohou, rukou, trupu... poslední se uvolnila hlava. A zůstalo jen vědomí. Vnitřně mi bylo jasné, že kdybych teď otevřela oči, zážitek skončí. Tak jsem tam tak seděla ještě další přibližně půlhodinu a užívala si ten slastný pocit - totiž že já jsem vesmír. Když se mi zdálo, že už jsem se toho nabažila, a že bych snad byla schopná teď ještě pár hodin spát, vstala jsem a zároveň s tím i otevřela oči. Okamžitě jsem skončila zpátky na pařezu. Pohled, který se mi naskytl, mě doslova usadil. Nejvíce to všechno připomínalo ten strojek pro děti, do kterého se vloží pásek s obrázky a zábava spočívá v tom, koukat se dovnitř, proklikávat mezi jednotlivými malůvkami a bavit se tím, jak jsou pěkně 3D. Nebo jako ty obrázky, do kterých musíte chvíli civět, než vám před očima vytane 3D tvar, který je v nich schovaný. Tohle bylo podobné. Jakoby všechny objekty v mém zorném úhlu jen předstíraly trojrozměrnost... a ve skutečnosti jsem je měla všechny neuvěřitelně blízko. Viděla jsem je, ale zároveň jakoby byly se mnou ve stejné rovině. Tenhle úžasný zážitek trval několik minut. A věřím, že kdybych si nelokla, nestal by se.Je zajímavé, že tahle zkušenost jakoby prolomila nějakou bariéru, protože od té doby jsem měla podobných zážitků (a bez alkoholu) několik a troufám si říct, že po každém z nich jsem se cítila tak nějak... jakože už vím víc.</div><br /><br /><div></div><br /><br /><div></div><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5368910350135535938" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 320px; CURSOR: hand; HEIGHT: 229px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglIElqYKqaRp7wi1gGDEkbE2Fw026aAlecwNEUcBwag4ip5CDbBqji4MWkB8ajboehOwwjLdyJmcRVdrhAhrOYdomsV3Rcs0OJC8GcDdSlJnJ7coUHpxTZpmR7GVDNZbvCR-ilYxxU73TI/s320/alkohol2.jpg" border="0" /><br /><br /><div></div><br /><br /><div><strong>Druhý</strong> příběh se váže k době před více než měsícem, kdy jsme poprvé vyrazili zkoušet koupání v přírodní vodě. Vím dobře, že alkohol ve vodě je podobně nebezpečný, jako alkohol na silnici. S tím rozdílem, že ve vodě člověk obvykle ohrožuje jen sám sebe. Přesto jsem neodolala a dala si v horku dvě malá piva. Jednak proto, že voda byla mělká a jednak z toho důvodu, že v oblasti pití znám dobře svoje možnosti a po pivu jsem se cítila jen mírně v náladě, bez problémů s koordinací. Poměrně brzo po několika prvních tempech se mi o nohu otřelo cosi, co jsem v hlavě okamžitě označila za latimérii podivnou, tudíž z mé strany padlo rozhodnutí, že to by už celkem stačilo. Břeh byl tak třicet metrů daleko. Protože mi sluníčko nepříjemně opalovalo hlavu, usoudila jsem, že prvních pár temp směrem ke břehu bude s hlavou pod vodou a na své oblíbené plácání s hlavou nezdravě vystrčenou nad hladinu přejdu ve chvíli, kdy mi dojde vzduch. Zapíchla jsem tedy pod hladinu plytkou šipku a velmi pomalu udělala pod vodou tři pomalá, táhlá tempa. V tu chvíli už obvykle vynořím hlavu nad hladinu. Necítila jsem ale potřebu, tak jsem přidala další dvě, tři... pět temp. Všechna byla velice pečlivá a mě se začínal zmocňovat zvláštní pocit, že bych takhle bez dalšího kyslíku klidně plavala ještě pár minut. Naprosto jsem nepociťovala nutkání vynořit se k nádechu. Když jsem začala mít podezření, že se blížím ke břehu, změnila jsem mírně směr, protože jsem tuhle podivnou návštěvu v zemi ticha nechtěla přerušovat. Hlavou se mi honilo všelicos - od počáteční hrdosti, jak už jsem si častým potápěním vytrénovala plíce, až po následnou obavu, zda jsem se, já ožrala, náhodou už neutopila, a nebudu brázdit zdejší vody jako duch až do konce všech věků. No, vynořila jsem se. Asi po minutě pohybu ve vodě. Jen velmi málo zadýchaná, zato však chvíli dezorientovaná, protože se mi podařilo uplavat víc, než jsem pod vodou odhadovala.I tuhle zvláštní zkušenost přičítám bezstarostnosti způsobené trochou alkoholu. Zapomněla jsem, že potřebuju dýchat a snažila jsem se celé té situaci příliš nedivit, abych ji nezabila hned na začátku.</div><br /><br /><div></div><br /><br /><div>Poselstvím mého příspěvku není: konzumujte alko, budete pak děsně duchovní. Naopak. Pokud zažíváte překračování známé reality i bez takových berliček, tím lépe pro vás. Určitě je to levnější, zdravější a tak nějak poctivější. Snažím se jen vydobýt respekt i pro nás, příležitostné pijáky, kteří se nebrání zážitkům, k nimž jim občas nějaký ten mok pomůže.Alkohol totiž není to zlo, které ničí rodiny, dělá z jater kusy betonu a zabíjí účastníky silničního provozu. Alkohol je jen prostředníkem lidí, kteří se vlastní nestřídmostí rozhodnou některé z jmenovaných zel páchat.</div><br /><br /><div></div><br /><br /><div>Obrázky: graphicshunt.com, wallpapers.free-review.net. </div>abenihttp://www.blogger.com/profile/15789660979722083981noreply@blogger.com2