Věděla jsem, že k tomu musí na jaře dojít. Oddalovala jsem to, jak jen to šlo. Ale ta chvíle včera přišla a byla neodbytná. Vzala jsem kadeřnické nůžky, vylezla ven do vichřice a zbavila se několika centimetrů vzpomínek. Nechat rozfoukat svou vlastní historii po lukách a hájích je opojnější, než se zdá. Doporučuji :-).
sobota 15. května 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)