pondělí 24. srpna 2009
Dnešní barevný zážitek
S naším dřezem se znám poměrně důvěrně. V době, kdy jsme neměli myčku, jsem s ním klábosila klidně i víc jak hodinu denně, od zakoupení paní myčky už se sice setkáváme méně, ale stále víc než s některými příbuznými. Znám ho proto poměrně dobře a vím, že na jeho serióznost je docela spoleh.
Proto mě překvapilo, že se v něm dnes večer každá voda zbarvila do tmavě modra. Všimla jsem si toho při mytí hrnků od kafe. Pustím vodu - teče průhledná, v dřezu získává místy indigo barvu. Zanadávám, kdo tam zas co vylil, nechám vodu odtéct a hledím do krásně čistého a zcela nemodrého dřezu. Koukám, jaké barvy je náš saponát - žluté a má i ve vodě celkem standardní barevné odlesky. Vezmu sklenici a naleju do ní z kohoutku vodu - je zcela bezbarvá. Zkusím tedy opět napustit vodu do dřezu a ejhle - znovu se zaskví modrými pramínky, které vyvěrají odnikud a končí v jímce.
V tu chvíli už mám radost. Další malá záhada. Zítra si s ní zkusím trochu pokecat.
Jak jsem hledala sex v Harry Potterovi
Navzdory tomu, že někteří lidé žijí v představách, že hlavním obsahem podprahových zpráv jsou nabádání, koho volit a koho naopak nenávidět, realita je o mnoho prozaičtější. Do reklam jsou totiž nejčastěji přidávána slova a symboly, které mají posílit její efekt a přitáhnout konzumenta. Nikoho proto nemůže překvapit, že nejčastějším výrazem, který se po celé 20. století zabudovává do reklam, je slovo SEX. Má jednoznačný obsah v mnoha jazycích. Slyšíme, že kde co je "sexy", vidíme vnadné krasavice a vypracované fešáky a někdy naše podvědomí zaznamená i to, čeho si vědomě nevšimneme - slova SEX schovaného v nějakém textu či logu.
Když to hodně zjednoduším - člověk si za to může sám, protože je příliš ovládán pudy. Sex je v našem hodnotovém žebříčku velmi vysoko a necháme se jím snadno zlákat. Už tím, že si to slovo dám do názvu příspěvku, atakuju instinkty potenciálních čtenářů.
Když jsem narazila na jednoho takového experta na podprahové zprávy, kterak ve videu na youtube odhaluje slovo SEX v řadě plakátů k filmům s Harry Potterem, byla jsem nejdřív skeptická. Jednak si myslím, že zájem o něj je už stejně tak extrémní, že zasahuje většinu cílového publika, takže netřeba dalších švindlů, a jednak mám k Harrymu celkem osobní vztah a mám tendenci ho spíš obhajovat.
Zkusmo jsem si zadala pár klíčových slov do googlu a vypadl na mě příspěvek na jednom blogu, kde autor píše: "Tak jsem si stáhl všechny plakáty k HP, které jsem našel, a začal je zkoumat. Výsledek byl ohromující - našel jsem slovo SEX alespoň jednou ve všech plakátech, s výjimkou dvou."
To mě zlákalo a rozhodla jsem se pro vlastní experiment. Stáhla jsem si dvě verze plakátu, který v době vydání videa (srpen 2008) ještě zřejmě nebyl k dispozici - šlo o jeden z nejfrekventovanějších obrázků v reklamách na nejnovější film Harry Potter a princ dvojí krve. Oficiálně se vyskytuje ve dvou verzích, které jsou vůči sobě zrcadlově otočené a jen mírně upravené. Ideál by byl, pokud bych našla SEX v obou z nich - pak by to nemohla být náhoda, protože se jedná o jeden obrázek ze dvou pohledů - takový nápis by tedy musel být účelně vložen do obou verzí. Odkazy na celé plakáty ve vyšším rozlišení najdete pod článkem.
A já to tam fakt našla - v Harryho brýlích :-). Na prvním plakátu je naprosto zřetelný, na druhém už méně, přesto je tam.
Jaký z toho vyvozuji závěr? V podstatě žádný. Na maximalizaci reklamy jsme si asi už všichni celkem zvykli. Jediné, co mě trochu mrzí, je snaha o navyšování zisku i u projektu, který nejenže je cílen na mladší lidi, ale který především je veleúspěšný sám o sobě a oblbování potenciálních diváků je prostě tak nějak nedůstojné.
Odkazy na obrázky:
čtvrtek 13. srpna 2009
V naší Sluneční soustavě se zřejmě něco děje
Koncem července se velké věci děly na Jupiteru, který utrpěl zásah nějakým opravdu velkým předmětem - viz obrázek. Pro představu přidávám i porovnání velikosti Země a Jupiteru, aby bylo zřejmé, že to, co do nedalekého obra vrazilo, mohlo mít rozměry menší planety.
Zdaleka nejzajímavější na celé události se mi zdá dění okolo ní - totiž jednak, že nebyla předpovězena, ale pouze zdokumentována. A za druhé, že kolem ní neustále panuje nejistota - v tom smyslu, že podle oficiálních astro-webů nedokáže nikdo s určitostí říct, zda za srážkou stála potulující se kometa, planetka nebo asteroid. Fakt, že se naší Sluneční soustavou prohánějí tak velké objekty "bez dozoru" docela otřásl mou vírou v bezpečnost Země.Před necelým týdnem se podobný objev konal v případě Venuše, na níž se objevila rozsáhlá světlá skvrna. V tomto případě panuje nejistoty ještě více. Barva skvrny je totiž narozdíl od té na Jupiterovi světlá, takže je nepravděpodobné, že by šlo o pozůstatek nějaké nedávné srážky. Teorií je několik, vysvětlení zatím žádné.
A do třetice - zcela čerstvá záležitost ze Saturnu, která má už dokonce i své umělecké jméno - "pěst zuřícího Boha". Jde o zvláštní úkaz, který se objevil na Saturnově prstenci označovaném písmenem F. Astronom, expert na Hubbleův teleskop, Phil Plait, se k tomu vyjádřil na svém blogu slovy: "Tak vážně - co se to tam sakra stalo?". Vysvětlení jsou zatím chabá, respektive žádná pořádná. Je možné, že prstencem něco prolétlo, jenže podle Plaitových slov jsou tyhle pruhy neuvěřitelně tenké, v řádu metrů (!), takže je celkem s podivem, kde se vzalo dost materiálu na takovou úžasnou podívanou.
Zdá se, že pro záhady vesmíru se nemusíme natahovat příliš daleko. Něco zvláštního se děje přímo v naší Sluneční soustavě. Lze jen doufat, že všechny ty krásné komety, záhadné planetky a rychlé asteroidy se stihnou zastavit u sousedů. V teleskopech jsou totiž přece jen krásnější, než na vlastním dvorku.
Odkazy a zdroje obrázků: blogs.discovermagazine.com/badastronomy, ciclops.org, astro.cz, emailspotting.files.wordpress.com, defenseoftherepublic.com, nasa.gov, newscientist.com, physorg.com, esa.int, astrovm.cz.
úterý 11. srpna 2009
Dušičky moje nejvíc nejúžasnější! Aneb: Je duchovno infantilní?
Už tehdy jsem se zařekla, že nikdy, nikdy, nikdy, ani kdybych v budoucnu zešílela a stal se ze mě duchovně založený člověk (od osmi do šestnácti jsem byla tím nejzarytějším anti-teistou ve střední Evropě), nebudu pořádat mítinky, na kterých by se mluvilo ve zdrobnělinách a kam by vstupenkou byla kabelka nacpaná hnusným růžovým kýčem.Své slovo jsem dodržela, což nebylo nijak obtížné, protože jsem z vlastní vůle něco mezi introvertem a asociálem. S přáteli si popovídám maximálně v tříčlenné skupince, víc lidí mě unavuje, protože jsem nikdy nevynikala v tom zvláštním umění - vyrazit ze sebe informaci v tu pravou chvíli, aby zapadla do vzácného ticha, které se u stolu zrovna rozhostilo.Přesto jsem se připomínkám svých dětských traumat tak úplně nevyhnula. Lidé, které spiritualita láká a sdružují se pod její záštitou nejen v reálnu, ale i ve virtuálnu, mají z nějakého důvodu velkou zálibu ve zdrobnělinách, blonďatých andílcích, křiklavých barvách a spoustě lesku. Netýká se to jen českého prostředí, stejné je to i kdekoliv jinde. Slovo "láska" je nadužíváno tak strašným způsobem, že by to snad mělo být trestné - podobně je na tom i většina jiných velkých pojmů. Když jsem nedávno viděla větu "Tak, miláčku, já jdu teďka na sluníčko ke kafíčku.", nechtělo se mi věřit vlastním očím.
Stále kontroverzní očkování
Diskuze na téma očkování nejenže neutichá, ale s množícími se zákeřnými nákazami (a teď zkusme pominout, zda nás ohrožují reálně, nebo zda jde jen o mediální hysterii) naopak nabírá na intenzitě. Odborná literatura i internet jsou zaplaveny závažnými argumenty z té i oné strany, přesto však můžeme odpůrce očkování označit za ty utlačovanější. Narozdíl od zdravotnické propagandy nemají reklamy ve velkých médiích a nestojí za nimi žádní velcí hráči. Česko navíc, narozdíl od mnoha zemí na západ od nás, patří k těm státům, kde se rizika vakcinace příliš veřejně nediskutují a kde je velké množství očkování už v raném věku povinné. Když jsem viděla, jak Češi bleskově vykoupili Tamiflu, ačkoliv i oficiální místa hlásala, že zatím se celkem nic neděje, pomyslela jsem si, jak by to u nás asi vypadalo, kdyby někdo z papalášů prohlásil, že přišel čas pro panikaření...
A přitom je v souvislosti s očkováním a farmaceutickým průmyslem obecně ještě tolik neuzavřených témat. Když jsem před několika dny googlovala nějaké informace k vakcínám, zarazilo mě, jak dramaticky se liší grafy znázorňující efektivitu očkování na stránkách zastánců a odpůrců očkování. Je to dobře vidět třeba na příkladu spalniček.
První graf pochází z oficiálního vládního portálu cdc.gov - amerického centra pro monitoring nemocnosti a prevenci. Na svislé ose je počet případů v tisícovkách, vodorovná osa má na sobě vyznačeny letopočty. Šipka ukazuje na místo, kdy bylo povoleno a nasazeno očkování proti spalničkám. Zdá se, že za tímto bodem už křivka pěkně padá a až na nějaké excesy se drží velmi nízko. Uf... takže ono to funguje. Nebo že by...?
Druhý graf znázorňuje tentýž problém. Se třemi rozdíly. Jednak jsem ho nenašla na oficiálních stránkách, ale na webu nějakého nadšence, který se snaží na manipulace při posuzování efektivity očkování upozorňovat, za druhé zahrnuje o půl století delší časové období, než ten předchozí a za třetí sleduje úmrtí na spalničky, nikoliv ohlášené případy. Nasazení očkování je opět označeno šipkou a vypadá vyloženě směšně. Z grafu je patrné, že k prudkému snížení výskytu spalniček docházelo v průběhu první poloviny 20. století zřejmě relativně přirozenou cestou a kdyby nestrannému pozorovateli nikdo neřekl, že se v roce 1968 začalo očkovat, nemá šanci to z chování křivky vyčíst.
Aby bylo zřejmé, že nejde o náhodu, vkládám sem ještě jeden graf. Namísto Spojených států se tento věnuje historickým zemím Anglii a Walesu. Znázorňuje dramatické snížení úmrtnosti na spalničky především v prvních dvou desetiletích 20. století. Stále klesající křivku už nasazení očkování v roce 1968 takřka neovlivnilo.
Aby bylo jasno - věřím, že očkování velké množství lidí zachránilo a stále zachraňuje. To je také hlavním argumentem jeho propagátorů, kteří se jím snaží rozehnat všechny stížnosti ohledně vedlejších účinků, které mají příležitostně i fatální důsledky.
Jestliže však do zvažování efektivity očkování zařadíme i fakta, která jasně vypovídají o tom, že ve srovnání s tím, jak prudce se úmrtnost na řadu chorob snížila přirozeně od poloviny 19. do poloviny 20. století, vypadají už následná snížení vlivem vakcinace jako kapka v moři. Nemluvě o tom, že počty osob, které na sobě pocítily vedlejší účinky mladé vakcíny do vložených grafů také nikdo nezaznamenal.
Zásadní otázka tedy zní: lze obhájit to, že je nejen českým rodičům upírána svoboda volby ohledně povinných očkování jejich dětí, tváří v tvář výše uvedeným informacím?
Poznámka: Přiznávám, že obor mého vzdělání neviděl medicínu ani z rychlíku. Výše publikuji své poznámky k veřejně přístupným informacím. Budu ráda, když článek někdo doplní či opraví.
Obrázky: cdc.gov, whale.to, topnews.in.
Je alkohol obětí člověka?
pátek 7. srpna 2009
Mezi medúzou a bednou
Vždy existovali velcí snílci, velcí skeptikové, a lidé někde mezi oběma extrémy. Často se nesprávně udává, že za většinou velkých pokroků stáli snílci, zatímco skeptici, ti zlí, jim jen házeli klacky pod nohy. S tím tak docela nesouhlasím, kategorizace velkých osobností totiž není takhle jednoduchá. Čím byl Galileo Galilei? Snílkem - kvůli novátorství jeho vizí? Nebo skeptikem - kritickým k dobovému chápání vesmíru a odmítajícím jiné než vědecké metody? Skepticismus není synonymem pro zkostnatělost, může dopomoci k pokroku. A naopak, samozřejmě.
I v dnešním světě lze tenhle fenomén snadno vypozorovat, zvláště pak na serverech označujících se jako "duchovní". Někteří lidé, říkám jim medúzy, jsou vůči veškerým informacím obdivuhodně důvěřiví. Jejich vlastní názory se v moři dat stávají neviditelnými jako tělíčka medúz. Oni sebe často považují za "citlivé a vnímavé", rádi demonstrují svou ochotu uvěřit takřka čemukoliv, již pokládají za jakýsi další stupeň duchovna. Pokud něčemu nevěříte, obvykle si od této skupiny lidí vysloužíte kritiku, že nejste dostatečně otevřen revolučním názorům.
Jsou to snadno zapomenutelní lidé. Medúzovitě si plují širým světem, filtrují vodu, a jakmile vám zmizí z dohledu, většinou se vám víckrát nevybaví.
A pak jsou tu bedny - lidé účelově zabednění, extrémně skeptičtí a ve svém odstupu prakticky nedotknutelní. Podobně jako medúzy, jsou i bedny apatičtí vůči jakýmkoliv opozičním argumentům. Tlučte do nich zajímavými informacemi - vždy vyjde jen dutý zvuk. Jsou o něco zapamatovatelnější než medúzy, protože mají většinou určitou životní filosofii. Bývají to čistokrevní vyznavači aktuálního stupně vědy, ale i jakéhokoliv náboženství, či třeba životního stylu. Hodně jsem jich potkala mezi makrobioticky se stravujícími lidmi.
Být bednou má své výhody. Váš svět je - alespoň z pohledu ostatních - relativně jasně vymezený, často jste cílevědomý a úspěšný člověk, protože svůj čas využíváte v určitém směru velmi produktivně. Neztrácíte čas s vedlejšími uličkami, váš život je jen hlavní třída.
Medúzy i bedny mají minimálně jeden společný znak. Svým postojem ke světu vyjadřují své pohrdání Stvořitelem (či přírodou,... dosaďte si případně, co je libo). Jakoby udělal něco zbytečného, jakoby jim přidal vlastnost, která je jen zdržuje. Medúzám je obvykle na obtíž kritický mozek, bednám zas neuspořádané emoce. Medúzy i bedny tak své pojetí světa staví na vlastní lidskou podstatu - nad lidskou dokonalost, kterou "opravují" tím, že nepotřebné bonusy své existence prostě eliminují.
Lidská bytost je komplexní. Nic jí nechybí, nic nepřebývá. Člověk, který se snaží přechytračit vlastní dokonalost, se na cestě k úplnému procitnutí jen zpomaluje. Je to jako amputace nohy před během na sto metrů. Vím to, já bývala zarputilá bedna. Až po letech jsem zjistila, že člověku nebyl dán mozek i srdce do jednoho těla proto, aby je proti sobě štval a stavěl do opozice, ale aby je spojil a dostal tak do ruky ten nejdokonalejší nástroj, kterým se snadno proklestí matrixovou džunglí na své cestě domů.
Obrázky z: clker.com, freakrevolution.com.