nebojte se

Šíří se to jako lavina – a je to všude. Každý rozhovor s blízkými lidmi, každý článek, který otevřu, každá kniha, každé video, každé umělecké dílo… ze všeho doslova křičí ta aktuální zpráva – Lidé, nebojte se!

Nikdy jsem takovou smršť ještě nezažila, vlastně jsem dřív ani nevěřila, že nám někdo nebo něco zprávy dává. Teď jsem si ale jistá a naplňuje mě to nebývalou euforií. Neboj se, nebojme se, nebojte se.

Velkou hru se strachem u mě mimo jiné odstartovala hospodářská krize. V té době jsem byla ještě příliš pitomá, než abych si dokázala odříct svou pravidelnou dávku hororových zpráv. Skoro jsem po nich pátrala. To mám vážně kupovat zlato, nahromadit potraviny a čekat na ty celosvětové nepokoje, které někteří čeští guru predikují každého čtvrt roku?

Když na tohle období koukám zpětně, musím se sama sobě smát. A nemůže za to ani tak skutečnost, že krize zřejmě končí, jako spíš fakt, že jsem prostě zas o něco zmoudřela. Strach je pomíjivý a my jsme ještě nikdy ve své historii nebyli na problémy sami. Bolest přijde a odejde. Na konci každého konfliktu je smír.

Naložila jsem si víc dobrovolné práce, než kdykoliv předtím v životě. Potkávám spoustu statečných lidí – na místech, kde bych je nikdy nečekala. Pomalu a nenásilně rozpouštím svého egouška. Přeji vám totéž. Bunkr zatím nestavím, ale koupila jsem si jednu mrňavou zlatou cihličku – představa, že do něčeho tak srandovního někteří lidé schovávají vlastní budoucnost, mě pobavila a rozesmutnila zároveň.

Nebojím se. Nebojte se, Nebojme se.